• Mateřství

    Andělé na cestě

    Opět mě štěstí provází. Když se začnu rozhlížet, vlídná ruka mě popostrčí zezadu, když začnu pochybovat, otevřou se obzory, nekonečno cest, nepřeberno možností. Objeví se louky plné pestrobarevných květů, vonící lesy, radost z probuzení. Štěstí, to jsou andělé na cestě s lidskou tváří ozdobenou vráskami od smíchu, mají modré oči a milý hlas, tahají ze mne démona dětských můr a stelou mi postýlku. Mají dlouhé černé vlasy ozdobené mušličkami a stále opakují: „Díky, že jsi tady s námi.“ Mají zaoblené snědé postavy a řehtají se na celé kolo, aby mě vytrhli z polospánku. Každé ráno vtisknou horký polibek na mou hruď a před spánkem mě rozcuchají. Jsou velkorysí, výměnou nic neočekávají, snad jen v koutku…

  • Cesty,  Chiapas,  Koňská karavana,  Mexiko

    Příběhy, které nekončí

    Před koncem vše začíná a zatím, co život plyne do neznáma, nechť se bůh pobaví nad lidským plánováním… Věci se udály rychle. Tři dny na cestě se zdály delší než tři roky. Putovali jsme krajinou, abychom naplnili sen, očekávání, jenž přesahovala hranice vědomí. Čelili jsme strachům, únavě a vyčerpání, polykali jsme silné emoce, kladli si dlaně na srdce a otázky o smyslu všeho dění a pravdě při rozednění. Každý soumrak přinesl rozhřešení a tiché přístřeší, úkryt před bouří, koním nekonečnou zeleň. Stromy nad námi bděly, když nebem hřměly nebeské šarvátky. Každý den nás slunce políbilo na tvář před usnutím a to stačilo. Nový život pučel okolo – koťátka, štěňátka, housátka, vepřátka a klíšťátka. Vstávali jsme za…

  • Cesty,  Chiapas,  Koňská karavana,  Mexiko

    Mezi řekami

    Jsme za půlkou putování. Koně jsou nachlazení, kašlou. Usadili jsme se poblíž městečka v Tabascu, na břehu řeky jako vždy. Všechno je podobný, všechno je jiný. Tady to žije, studenti zaplavili ulice, univerzita stávkuje. Univerzita v takovým zapadákově? Jo, interkulturní studia jsou z nás přímo nadšení, exoti ze 14 světových zemí. Děti přichází každý den do kempu na návštěvu, postávají, pokukují, hihňají se. Tak takhle my žijeme, takhle umýváme popelem nádobí a když chlejstá tři dny v kuse, tak takhle sušíme v kouři nad ohněm spacáky. Je deštivo, stoupáme pomalu do hor a každodenní pařáky a nonstop pocení jsou ty tam. Už se nebudíme ze spánku udušeni vedrem, teď nás…

  • Cesty,  Chiapas,  Koňská karavana,  Mexiko

    SHOW

    Show je nablízku, je na dosah, je kolemjdoucí, jež se konečně zastavila. Bez ní bychom byli jen parta hippíků na koních putujících vesnicemi, co rozsévají semínka lásky a chtějí změnit svět. S ní jsme parta klaunů, která se nezdráhá sáhnout si na dno fyzického vyčerpání, aby ukázala světu potenciál lidské bytosti, tvorbu bez hranic. Času je málo, času není nazbyt. Potřebujeme ještě týden navíc, abychom to dopilovali, ale všem je jasný, že kdybychom ho měli, tak bychom tak tvrdě nemakali a vyšlo by to nastejno. Tělo je bolavý, svaly se chvějí, každá modřina má své výsostné místo. Kyčle, ty jsou z akrojogy. Lýtka a paže z pojek ohnivých. Trny v…

  • Cesty,  Chiapas,  Koňská karavana,  Mexiko

    Nomádi

    Nomádi. Život v pohybu. Putují krajem přes údolí, horami, překračují řeky, brodí se nekonečnem. Každý krok je přibližuje k cíli, který neexistuje. Každý krok je pouhou ozvěnou toho, co je a ve vteřině se promění. Staví svůj domov ve větvích, sdílí ho s ptáky a na jejich křídlech odlétají touhy o naplnění vyššího smyslu. Cesta je cíl? Cesta je nástroj, prostředek, dar objevit sami sebe v pestré paletě každodenních výzev. Kde je naše místo? Co přinášíme? Laskavé pohlazení, hrdost bojovníka, odvahu uskutečnit velký sen. Jsme hudbou z jiných sfér, rezonujeme s hvězdami. Jsme hravost a improvizace, balancujeme nad propastí všednosti. Jsme příslibem léčení a uzdravení. Vše je na počátku, v…

  • Cesty,  Kostarika,  Mexiko

    Cesta na sever

    Putovala jsem cestou, srdce mě provázelo Putovala jsem světem, slunce bylo mou nadějí S každým dechem se tajil dech S každým ohlédnutím přicházela útěcha Život byl jedno velké rozcestí, nekončící křižovatka, mraveniště plné cestiček Vybírej, holka, máš se, na co těšit Ranní zmatek střídala večerní pokora A touha po klidu nadcházející noci Zpívala jsem hvězdám a vysmívala se rose Nemám páru o ničem Jen, že se točí Zem A s každým vrutem se nic nemění Jen bílá se v černou promění Však jednou se cesta prudce stočila na sever A mé srdce tiše bilo Mám ten krok udělat Váhala má chodidla Ten krok tě zanese do pohádky tisíce a jedné…