-
Tanec při úplňku
Danza de la luna. Ženy ve spojení. Ženy sdružené s jedním záměrem. Divoženky v úplňku zachumlané do sukní, ověnčené bylinkami, vyjí na měsíc, zpívají o míru. Zadupávají do země modlitby, tepou dechem hvězd. Čtyři noci bezesné, nekonečně dlouhé s mléčnou dráhou nad hlavou, jezerem a bouří za humny, s ranní mlhou téměř deštivou, vlnilo se stovky sukní bělostných, chřestily maraky, oči otevřené dokořán a zabodávaly se dovnitř do sebe. Tum, tum, buben průvodcem zpěvy prastarými doléhajícím z předešlých životů. Otevíráme brány. Východ, jih, západ, sever, klaníme se předkům. A buben dum dum, tum dum odnáší fyzická těla, rozpíná vědomí. Tum tum, jsi země i slunce i měsíc, tum tum, jsi…
-
Sopka Arenal
Sopka soptivá, majestátná jak sama podstata všech veličenstev a velikánů. Je velkolepá, budí respekt. Neptá se. Jen tak podřimuje a, až se probudí, zasype tě horkými polibky. Cítím její tep pod kůží. Odvrátím zrak, abych ji neurazila svou zvědavostí. Ty horo, vysoká horo, co chrlíš z útrob horoucí tekutiny, strážíš kraj. Halíš se do mraků, měkoučkých přikrývek a nezdráháš se shlížet na lidské vylomeniny. Zřídka kdy vystavíš svůj vrchol na odiv a oku na obdiv. Toužím se tě dotknout, byť jen na povrchu. Neodvažuji se tě zdolat, ani v nejodvážnějších představách. Jsi matka i trest. Jsi všemohoucí, láska na život i na smrt. Klaním se před tebou, protože jsi skutečná. Padám na…
-
Kiva
Kdysi dávno byl oheň duchem, jež sjednocoval naši rodinu. Dnes Kiva opět volá sestry a bratry, aby se sešli kolem ohně. Srdce Matky země tepe nám na dosah Indiánky šustí sukněmi flétny sténají vzduchem poletují lístky tabáku Sešli se zde domorodci nejen z Kolumbie, ale i vůdčí spirituální postavy z Mexika, Chile a Peru. Přijeli uctít naši velkou Matku, vzdát jí díky a sjednotit své síly pro budoucí vývoj planety a celého lidstva. Srdcem budoucí harmonie nastolené na Zemi je společná modlitba, spirituální práce, která vytříbí myšlenky a vize, jež se budou manifestovat konkrétními činy. Už není času nazbyt, s každým rokem se vše přiostřuje, lidé propadají konzumu, globalizace zanáší…
-
Park Cajas
Cajas je národní park poblíž ekvádorského města Cuenca. Neznámý druh divočiny, horské pásmo tropické, s průměrnou teplotou 4 stupně šplhá až k 5000 m.n.m. Země plná skřítků, jezer, ojedinělých živočichů a neznámých drobných kvítek. Pampelišky, kopretiny, sasanky vykukují z mechových trávníků a na odiv dávají jen své květy. Aby jim nebyla zima, mají nožky zachumlaný v zemi. A trávníky jsou taky pohádkový, se vzorem zelených mini kvítečků, lehce pruží na dotek jako by byly z uměliny. Jezera ledová, průzrační, řasnatá i bahenní. Jo tak, odtud pochází rákosníček – rákosové jezero speciál. Vítejte v místním lese. Tenké křivolaké stromky připomínají zdřevěnělé liány, ale na konci je zdobí jehličnaté koruny porostlé mechem.…
