Tulum
-
Pátek 13.
Pátek třináctého. Člověk už se nad tím ani nepozastavuje, je to přežitá pověra. Dostávám menstruaci a to je pro mě jasná stopka. No tak si v práci obložím židli polštáři, uvařím si kotel čaje a budu háčkovat jako každý den. Aspoň k něčemu je tahle práce užitečná. Pohyb zápěstím, tak na to se tak maximálně vzmůžu. Kumba má odpoledne fočus, probleskne mi hlavou, z toho radost nemám. Vedro, betonový tvrdý tribuny, který si polštáři neobložím a ještě spousta známých tváří, se kterýma se budu muset socializovat, i když bych nejradši zalezla do temné jeskyně. Před tréninkem jdeme ke kamarádce domů, neb je na cestách a my se jí staráme o…
-
Ženám
Člověk by si myslel, že už má vyřešeno, že je dokonáno a je čas si ustlat za pecí. Ale život, ten se panečku jen tak nezastaví, stejně jako země se nepřestane otáčet. A tak jednoho krásného dne přišla nabídka na ceremonii. Háčkovala jsem jednu ze stých kabelech a hlavou se honily myšlenky, když v tom šéfová prohodí: „Hele, Sandro, víš, že na den žen budou dělat ceremonii s jednou abuelou wixarika?“ Já,mmm, hmm, něco jsem zaslechla, ale ceremonie, to už mám za sebou, ušklíbla jsem se. „Ty snad půjdeš?“, ptám se šéfky. „Letos den žen vychází na sobotu, tak to je dobrá příležitost, pak si člověk v neděli může odpočinout.“…
-
Kolibříček
Když bůh stvořil muže a ženu, rozhodl se, že budou každý jiný, ale perfektně se doplní jako země a nebe, voda a oheň, jemnost a síla. A tak ženu stvořil v křehkém obalu a dal jí silnou duši, muže naopak odolného a houževnatého, za to s citlivou křehkou duší. A tak ti dva mohli kráčet světem bok po boku a spoléhat na kvality toho druhého. Ze společné touhy muže a ženy se začal rodit nový sen. A bylo to teprve z hlubokého spojení těch dvou utkaného z něhy a flambovaného žárem vášně, kdy sen zazářil a začal stoupat ke hvězdám. Tam, v zahradách nebeského ráje, ho zachytil malý Kolibříček. Přelétal…
-
O pseudospiritualitě aneb konec jednoho království vol. 3
Bylo nebylo, blízko či daleko, za humny nebo snad v jiné dimenzi? Kdo ví, je to ve hvězdách zapsané a sem tam i někdo vzpomene na ty časy. Jak už se rozneslo krajem, královna odtáhla do teplých krajin, ačkoli nikdo netušil kam a s kým, byl klid. Království se začalo vzpamatovávat z předešlých měsíců překypujících stresem a nespavostí. Někteří lidé odešli, jiní tam naopak našli svůj domov. Vše se ubíralo směrem k novým zítřkům. A zdálo se, že lekce budou přijaty a pochopeny, v budoucnu snad i integrovaný a obejmuty v celistvosti. Ale jak už to bývá, neříkej hop… Jednoho dne se v království objevili přivandrovalci. A že jim královna…
-
O pseudospiritualitě aneb konec jednoho království vol.2
Zpráva se roznesla královstvím a aktivovala všechny do pohotovostního módu. Proběhlo pár pokusů o “mírumilovné” vyjednávání, carevna však běsnila jak sedmihlavá saň. Snaha o řešení situace dialogem ve skutečnosti vypadala tak, že ona, perfektně nalíčená a naparáděná, jak už dlouho ne, chrlila dvě hodiny své argumenty o tom, jak byla všemi poddanými zneužitá, tělo jí vibrovalo, vzduch houstl, zatímco její miláček ustavičně odkrkával (ovšem ne aby čistil její zasviněné pole, nýbrž auru poddaných). Carevnino zranění z dětství, o kterém ráda mluvila a ospravedlňovala jím tak své výstřelky v temperamentu, bylo tak bolestné, že jakékoli překročení jejích osobních hranic, které sama nijak neřešila, způsobovalo mega gigantický amok. Carevna někdy už předem…
-
O pseudo spiritualitě aneb konec jednoho království
Bylo nebylo, za devatero moři a žádnými horami, ba ne, za tou velkou vodou na místě, kde je vše placaté, jako čerstvě připravená tortila, tam, kde kdysi dávno přistál asteroid a už nevratně změnil ráz krajiny a navždy dějiny planety Země, tam vládla jedna carevna. A nebyla nijak zlá, ani podlá. Prostě jen do sebe zahleděná a tak nějak, no, sobecká. Ona si to o sobě samozřejmě nemyslela, naopak, považovala se za jedinečnou vládkyni svých poddaných. Zahrnovala je dary a svou přízní, rozdávala své staré děravé, plesnivé róby, zbytky od večere, různá cingrlátka, to vše ve jménu hojnosti. A tak ji lidé měli rádi. I když se proslýchalo, že čas…
