-
Karibská ignorace
Sedím v krásné kavárničce s klimatizací a výhledem na hlavní Tulumskou třídu, která se stává každým rokem rušnějším. Tulum je vskutku bizarní místo. Často se sama sebe ptám, jak je možné, že jsme tady zakotvili. Ale s kovidem to dává stále větší smysl. Tady jako by neexistoval. Nikdo se o něm nebaví, nikoho nezajímá, a snad na něj ani nikdo … Vypadá to tak, ačkoli to asi nebude skutečné. Ale realita je jaksi v úpadku. Snažím se ji pochopit, dohnat, poskládat v hlavě do celistvé skládanky, ale ona se mi rozpadá, proměňuje, uniká mi mezi prsty. Má mysl by se chtěla nabažit argumenty, fakta a názory, ale je to příliš…
-
Slepice versus krokodýl
Chytili jsme krokodýla, no už bylo načase. Zkoušel obšťastnit jednu urostlou Němku a celou ji u toho poškrábal. Surovec. Ani se nedivím, že se nikdo nechtěl koupat. Přijel krokodýl Dandee, mexického původu samozřejmě. Urostlý pořízek s obarvenými vlasy. Vrhl se do vody, skočil na krokouše, chytl tlamu a přehodil mu mokrý triko přes oči. Akce trvala 10min. Krokouš dostal izolepu přes hubu a uklidňující injekci. Típek naskákal s kumpánama i krokoušem do pickupu a po cestě nechali neřáda vedle u protivných sousedů. Kecám. Pár desítek km daleko, v bezpečné vzdálenosti od nás. Pak přišel na řadu i druhý krok, jo byli dva, lotři. Ale ten byl rychlý jako střela a…
-
Festival s velkým F
Údajně jediný takové velikosti roku 2020. No jo, Tulum. Tady to žije, pulzuje, konzumuje. Turisté přijíždí a odjíždí, jako by se nechumelilo. A ono se nechumelilo, rozhodně ne tady. Přijíždí bez rozpaků, jako bychom nebyli uprostřed sezóny hurikánů. Velikánů, kteří se s námi, vratkými postavičkami, nemazlí. Přichází z dáli širého moře. Nabalují na sebe všechen vztek a vzdor naší planety a řítí se nevídanou rychlostí kupředu. Fá fá fááá. Nejdřív se několik hodin zvedá vítr a začíná pršet. Intenzita sílí. Stromy se ohýbají k zemi, klaní se velké matce. Větve praskají, staré hřbety někdy povolí a poddají se nezřízenosti. Je to zkouška. Ustojíš to či ne? Lesy se pročišťují od…
-
Co jsem se naučila v 2020
Co jsem se letos naučila? Byl to skutečně převratný rok, na tom se asi všichni shodneme. Plný očekávání, napětí a výzev. Můj rok byl naplněný až po okraj. Nevešla by se už ani kapička navíc. Teď, když se ohlížím, nacházím velká a těžká učení. Čelila jsem nejistotě, hledala svou vnitřní pravdu, kompas, který by mi pomohl se zorientovat v tom šrumci okolo. Naučila jsem se, že i když já osobně nemám strach, nemohu tento pocit nijak přenést na ostatní a nemohu je ani soudit ani se nijak povyšovat. Naopak, nejlepší je naladit se na jejich stav a sladit svůj krok, aby se necítili tak zranitelní. Naučila jsem se hodně o…
-
Cesta k sobě
Měla jsem toho až nad hlavu. Starosti, odpovědnost za komunální kuchyň, školičku, extra projekty. Začala jsem cítit tíhu na hrudi. Být protivná. Tak říkám Kareenovi: “Ty si na týden odfrčíš do Kostariky a já se tady z toho všeho s Kumbim zcvoknu. Potřebuju taky pauzu!”“Tak proč si někam nevyrazíš, holky teď jedou na Holbox.” “A kdy?”“Zítra ráno vyráží.” A tak jsem frnkla. Bez váhání a rozpaků, s trošičkou nejistoty. Kumba už má tři roky, je velkej kluk a dvě noci bez maminky mu určitě neuškodí. Naše první odloučení!! Po čtyřech letech (když počítám i pupík). Je to pro mě velký krok, skok do propasti svobody, která se přede mnou otevírá…
-
Jako vlny v moři
Dny v komunitě plynou jako voda. Někdy pomalu a jemně, jindy spádem, narážejí na kameny a větve. Je nás hodně, okolo třiceti. Do toho školička a školka v plném rozkvětu. Chodím ráno zpívat Slunci a Zemi, hraju si na krávu a pak pochoduju s trpaslíkama po lese. Sbíráme poklady, někdy plaveme. Je nás opravdu hodně. To se tak stane, když Kareen oznámí, že přijede rodina se šestiletou holčičkou a místo toho přijede rodina se šesti holčičkami. Ups. Ale jsou báječný. Holky jsou krásným příkladem přirozenosti a zdravé výchovy. Vychovávají se samy mezi sebou. Nebo spíš než vychovávají bych řekla inspirují. “Máte krásný děti,” říkám mamince, “takový autentický.” “Dívá se Kumba…
