-
Casa Kata
Dům Katy je bytost sama o sobě. Otevřený dvoupatrový prostor postavený z naplaveného dříví, plný stočených větví, mušlí a kamenů s travnatou zahradou sbíhající k moři, s kokosovými palmami, slepicemi, psy a koněm, kteří všichni pronásledují Katu na každém kroku, nikdy však do domu. Kata, oslavila se mnou narozeniny, já 29, ona 62. Vypadá na 50, nezastaví se tak jako její pusa malující nejpraštěnější příběhy ze života, Kata je stále obklopená mlaďochy. Taky je cool, jako většina lidí ve Svaté Tereze, ale jinak. Běhá, medituje, joguje, cválá po pláži na koni, ale její nespoutanost a obří milující srdce vykouzlily tu malou bublinu ráje. Kata se tetelí radostí, že jsme přijeli.…
-
Tanec při úplňku
Danza de la luna. Ženy ve spojení. Ženy sdružené s jedním záměrem. Divoženky v úplňku zachumlané do sukní, ověnčené bylinkami, vyjí na měsíc, zpívají o míru. Zadupávají do země modlitby, tepou dechem hvězd. Čtyři noci bezesné, nekonečně dlouhé s mléčnou dráhou nad hlavou, jezerem a bouří za humny, s ranní mlhou téměř deštivou, vlnilo se stovky sukní bělostných, chřestily maraky, oči otevřené dokořán a zabodávaly se dovnitř do sebe. Tum, tum, buben průvodcem zpěvy prastarými doléhajícím z předešlých životů. Otevíráme brány. Východ, jih, západ, sever, klaníme se předkům. A buben dum dum, tum dum odnáší fyzická těla, rozpíná vědomí. Tum tum, jsi země i slunce i měsíc, tum tum, jsi…
-
A ta píseň o pokoře…
Události posledních týdnů byly převratné, překvapivé, pro mě až šokující. Ani nevím, jak to všechno začalo. Snad toho dne, když jsme kopali koně do slabin, aby uháněli ještě rychleji, tryskali s větrem o závod. A klobouky za námi dopadaly na zaprášenou cestu lidem k nohám, vřískajícím, v očích úděs i žas. Toho dne jsme ještě před soumrakem doskákali do řeky, prohřáli kosti v horkých pramenech, uvařili jsme večeři a postavili kemp. Ano, už vím, toho dne to všechno začalo, toho dne jsme dorazili do Tecpatánu. Noc přinesla výstrahu, vztyčený ukazovák, zpomalila náš tep. Zalekli jsme se sami sebe, nezřízeného tempa, dravosti, nadřazenosti. Svobody, co vede do bezvědomí. Dlouho jsem nad tím…
-
Maminky
To vám tak hezky začalo. Bylo léto, prázdniny v rozpuku nebo spíše za dveřmi, nebo ke sklonku? Víte co, ono je to vlastně jedno, důležitý je, že jsme to prožili a zůstane to v našich srdcích. Protože paměť, jak brzy uvidíme, ta mrška může leccos překroutit… Mamka volá: „Tak jsem to udělala!“ „Co, co mami?“ „Koupila jsem letenku, vyzvedneš si mě v Cancúnu?“ Kareen na mě mrkne: „Tak to už abychom to rovnou zkoordinovali s Argentinou.“ „Jak to myslíš, krokodýle?“ „No, abychom si to s tchýněmi odbyli najednou.“ Hm, odbyli, to nezní moc jako plán. Startujem Lulu, je prostornější než Gaston a má nezbytný prostor na střeše. Jak jsem se…
-
Malá Guatemala
Navštívil nás Ori, nás prosté lidi z Tecpatánu, Kareenův blízký přítel, izraelský muzikant. Před dvěma lety v jiném kmenovém uspořádání, s rozdílným posláním dorazil s karavanou do Tecpatánu a zůstal několik měsíců, tak jako my. “Cestuju celej život, ale teď poprvé se vracím na místo, kde už jsem byl. Tecpatán zato stojí!” Neví, co dřív. Řeku objevit, půstem se očistit, líbezným zpěvem dny naplnit. Jen pár dní a už zas jede, strhává nás na cestu. “Jedem s tebou, Ori, jen do San Cristobalu a odtud na hranice s Guatemalou prodloužit si víza.” Někde v koutku mysli velká touha se rýsuje, když už budem na hranicích, proč nepopojet na jih,…
-
První noc v novém…
První noc v novém domě, jaké to asi je? Když stojíme na prahu, sbíráme odvahu k prvnímu odvážnému kroku. Je to to, co chci? Bude to „to pravé“? Stavím svůj první dům, brousím, řežu, hobluju, natírám a potem kropím zem. Možná to nebude fungovat, ale vždyť já už mám svůj dům a je navíc přenosný!! Mlč, mysli užvaněná, tvoření je smysluplné samo o sobě! Dny, týdny, několik měsíčních fází se proměnilo a v ten den, kdy řeka dotekla do moře a jasmín se obalil květy, vztyčili jsme podlahu do nebes, vyhoupli se do korun a napnuli své síly a pár špagátů k tomu. Děti lozily, lana nosily, ve vedru se…
