-
V letu léta
Vydali jsme se za dobrodružstvím, jako každý rok, do země oplývající hojností a čerstvým vzduchem. Tentokrát jsme chtěli zpomalit a, ačkoli lodí přes oceán si zatím netroufám, tak jakmile jsme dosedli na Evropskou půdu, začalo pozemní putování. S kamarády v Holandsku nás čekaly první dvě noci v glampingovém stanu, jako doma, a tak jsme pod teplými duchnami nasávali vůni evropského léta v rozpuku. Výlety do lesů na ostružiny, do sadů na špendlíky, výborný chleba s máslem, mmm, takovou mají příchuť mé kořeny. Cesta domů vedla vlakem z Amsterdamu, přes půlnoční Berlín až do ránem se probouzející Prahy. Byla pomalá, za to vydatná, plná zeleně a mraky posetým nebem, obklopena poli…
-
Tecpatánské třesky
Navštívil nás pan prezident, nás prosté lidi z Tecpatánu, tropického Maconda. Bílý klučík, muž bělejší než Evropan v úplňku, vládne Chiapasu zhůry, mexickému státu s nejvyšším zastoupením indiánské krve. Nu což, já na rasy nevěřím, ať rozdíly nás sjednotí. Nicméně tisíce bilbordů rozesetých podél cest a na okrajích vesniček s albínem ulízlým a nezdravě vyhlížejícím v obětí s prostým lidem, dětmi za zády, hlásajícím proměny a rozkvět, budí ve mně rozpaky a podezření. Nevěřím mu, nevím proč, je to jen politický kolotoč. A tak je tu, pan prezident, snesl se z nebes a prach nás pokryl a rozvířil emoce poddaných, za vískání a výkřiků a stovek přihlížejících sestoupil na zemi.…
-
Kolibříček
Když bůh stvořil muže a ženu, rozhodl se, že budou každý jiný, ale perfektně se doplní jako země a nebe, voda a oheň, jemnost a síla. A tak ženu stvořil v křehkém obalu a dal jí silnou duši, muže naopak odolného a houževnatého, za to s citlivou křehkou duší. A tak ti dva mohli kráčet světem bok po boku a spoléhat na kvality toho druhého. Ze společné touhy muže a ženy se začal rodit nový sen. A bylo to teprve z hlubokého spojení těch dvou utkaného z něhy a flambovaného žárem vášně, kdy sen zazářil a začal stoupat ke hvězdám. Tam, v zahradách nebeského ráje, ho zachytil malý Kolibříček. Přelétal…
-
O pseudospiritualitě aneb konec jednoho království vol. 3
Bylo nebylo, blízko či daleko, za humny nebo snad v jiné dimenzi? Kdo ví, je to ve hvězdách zapsané a sem tam i někdo vzpomene na ty časy. Jak už se rozneslo krajem, královna odtáhla do teplých krajin, ačkoli nikdo netušil kam a s kým, byl klid. Království se začalo vzpamatovávat z předešlých měsíců překypujících stresem a nespavostí. Někteří lidé odešli, jiní tam naopak našli svůj domov. Vše se ubíralo směrem k novým zítřkům. A zdálo se, že lekce budou přijaty a pochopeny, v budoucnu snad i integrovaný a obejmuty v celistvosti. Ale jak už to bývá, neříkej hop… Jednoho dne se v království objevili přivandrovalci. A že jim královna…
-
O pseudospiritualitě aneb konec jednoho království vol.2
Zpráva se roznesla královstvím a aktivovala všechny do pohotovostního módu. Proběhlo pár pokusů o “mírumilovné” vyjednávání, carevna však běsnila jak sedmihlavá saň. Snaha o řešení situace dialogem ve skutečnosti vypadala tak, že ona, perfektně nalíčená a naparáděná, jak už dlouho ne, chrlila dvě hodiny své argumenty o tom, jak byla všemi poddanými zneužitá, tělo jí vibrovalo, vzduch houstl, zatímco její miláček ustavičně odkrkával (ovšem ne aby čistil její zasviněné pole, nýbrž auru poddaných). Carevnino zranění z dětství, o kterém ráda mluvila a ospravedlňovala jím tak své výstřelky v temperamentu, bylo tak bolestné, že jakékoli překročení jejích osobních hranic, které sama nijak neřešila, způsobovalo mega gigantický amok. Carevna někdy už předem…
-
Na vodě
Hezky jsme se sešli, je-li pravda. K. přiletěl do čech s příslibem horkého léta a společnosti svých izraelských kamarádů. Ale vše vypuklo ještě dávno před tím, než jsme se sklouzali po zadku rozvodněnou Moravou. Nejdřív si kluci dali pánskou jízdu ve stylu “S tebou mě baví svět”, jen tatínkové s dětmi, kempování v přírodě, 3 tisícový festival v Polsku a dva dny přívalových dešťů, kdy stany doslova pluly krajinou a nezbývalo, než se postarat o přežití. Když se po týdnu zjevili v noci ve dveřích zemního domu v horách, kam jsem se pro změnu uchýlila já s vytouženým časem jen sama pro sebe, v jejich pohledech jsem četla záchvěvy velkého…
-
O pseudo spiritualitě aneb konec jednoho království
Bylo nebylo, za devatero moři a žádnými horami, ba ne, za tou velkou vodou na místě, kde je vše placaté, jako čerstvě připravená tortila, tam, kde kdysi dávno přistál asteroid a už nevratně změnil ráz krajiny a navždy dějiny planety Země, tam vládla jedna carevna. A nebyla nijak zlá, ani podlá. Prostě jen do sebe zahleděná a tak nějak, no, sobecká. Ona si to o sobě samozřejmě nemyslela, naopak, považovala se za jedinečnou vládkyni svých poddaných. Zahrnovala je dary a svou přízní, rozdávala své staré děravé, plesnivé róby, zbytky od večere, různá cingrlátka, to vše ve jménu hojnosti. A tak ji lidé měli rádi. I když se proslýchalo, že čas…