Je tu úplně jiná atmosféra než v Limě. Připomíná mi bolivijské La Paz. V horách mezi zelenými kopci se ulice zvedají do výšin, místní mají hbité nožky přizpůsobené terénu. Ani uličky se nemohou roztahovat do širokých bulvárů, jaké má Lima. Vše je stísněnější, o to přátelštější. Lidé na mé otázky neodpovídají stručně po evropsku, nýbrž se mně ujímají jako ztraceného děťátka a za ruku mě vodí ulicemi, přisedají si jako by nic ke stolu, vyptávají se. Bělostná architektura se krčí při zemi, katedrály ani baziliky si netroufnou na nebeský dotek. Šeptají: Přeci jenom jsme zemí křesťanskou, pokornou z 95%. Zato uvnitř nám to pozlátko vynahradí- zrcátka, blýskátka, zlatouši a pod tím vším dřevo a oprýskaní svatí, kterým padá…