-
Cesta k sobě
Měla jsem toho až nad hlavu. Starosti, odpovědnost za komunální kuchyň, školičku, extra projekty. Začala jsem cítit tíhu na hrudi. Být protivná. Tak říkám Kareenovi: “Ty si na týden odfrčíš do Kostariky a já se tady z toho všeho s Kumbim zcvoknu. Potřebuju taky pauzu!”“Tak proč si někam nevyrazíš, holky teď jedou na Holbox.” “A kdy?”“Zítra ráno vyráží.” A tak jsem frnkla. Bez váhání a rozpaků, s trošičkou nejistoty. Kumba už má tři roky, je velkej kluk a dvě noci bez maminky mu určitě neuškodí. Naše první odloučení!! Po čtyřech letech (když počítám i pupík). Je to pro mě velký krok, skok do propasti svobody, která se přede mnou otevírá…
-
Jako vlny v moři
Dny v komunitě plynou jako voda. Někdy pomalu a jemně, jindy spádem, narážejí na kameny a větve. Je nás hodně, okolo třiceti. Do toho školička a školka v plném rozkvětu. Chodím ráno zpívat Slunci a Zemi, hraju si na krávu a pak pochoduju s trpaslíkama po lese. Sbíráme poklady, někdy plaveme. Je nás opravdu hodně. To se tak stane, když Kareen oznámí, že přijede rodina se šestiletou holčičkou a místo toho přijede rodina se šesti holčičkami. Ups. Ale jsou báječný. Holky jsou krásným příkladem přirozenosti a zdravé výchovy. Vychovávají se samy mezi sebou. Nebo spíš než vychovávají bych řekla inspirují. “Máte krásný děti,” říkám mamince, “takový autentický.” “Dívá se Kumba…
-
Plnou parou do nebe
Plnou parou do nebe Všichni se mne ptají a taky se trochu strachují, jaké to je letět takovou dálku sama s malým prckem. Zvu vás na výlet do oblak společně s námi. Probouzím se v půl sedmé ráno v Bruselu v obří postýlce pro krále, Kumba ještě chrupčí. Cestu jsme si rozdělili tak, že přestup v Bruselu bude příjemnější, když si tam den pobydem u kámošky a na přelet přes oceán tak budeme více odpočatí. “Kumba, Kumba! Vstávej, dnes poletíme, letadlo, vzuuum!” “Tlalaloo, tlalaloo,” Kumba hned skáče na posteli a víská radostí. “Vzuuum, mamiii!” Jo jo, baby, ale ještě se musíme oblíct, zuby, sváča s sebou, dobalit batoh, ach jo,…
-
Porod nemá návod
Chiara má v očích slzy, třese se dojetím: „Když jsem poprvé spatřila své děťátko, byla jsem v takové extázi, že se to nedá slovy popsat. Byl to ten nejposvátnější, nejplnější okamžik v celém mém životě a já si ho užila dosyta, celé dlouhé minuty bez vyrušení. Toto je mé poselství všem ženám, nenechejte se nikým a ničím rušit, čím víc se ponoříte do sebe, více se uvolníte a propojíte s celým procesem. Čím intenzivnější prožitek, tím silnější pouto s vašim dítětem tvoříte. Křičte, nadávejte, zpívejte, dýchejte, dělejte cokoli, co k vám bude přirozeně přicházet.“ Chiara se zklidňuje, dívá se všem přítomným, jedné po druhé, do očí: „Nenechte se nikým připravit…
-
Zárodky
Palmy se kymácí, moře burácí, pelikáni sviští nad vlnami, moje nová 35ti stupňovárealita. Znám to tu, otisky mých nohou tady na chvíli v písku jižvyvstaly, než je vítr rozprášil a zasypal. Byla tady i ta bytůstka, cove mně vyrůstá, tehdy ještě v zárodku, pro mě velkýmtajemstvím….Letadlo přistává, kruh se uzavírá, ale jak to vlastněbylo od začátku? Ústřižky z cest Nasedám do autobusu, moc se mi nechce, ač seneskonale těším na rodnou zemi a v ní milované. Je začátekbřezna. Něco mi říká: To je úlet, holka! Kareenova tvář zosobňuježal, smutek z odloučení, ten pohled mě mučí. Jo, úlet to je, zjednoho ráje do jiného až na druhý konec světa. Smysluplnéspojení? Kdepak!…
-
Západy Svaté Terezy
Pláž. Pacifik líže ožehavý život, v žáru se těla tetelí, v ohnivém kotouči plameny tančí, dotýkají se kůže, prostupují kostmi, vyplňuji dutiny. Život se sluncem to znamená přivítat jeho paprsky na hladině oceánu při rozbřesku a milovat se s vlnami hodiny a hodiny s pohledem upřeným do dáli, se srdcem bijícím v rytmu přílivu a odlivu. Na vlnách se život odehrává ve slunečním rytmu. Ráno intenzivní, trpělivé, toužící, žíznivé. Poledne a celý den lenošící, spánek a odpočinek a pak při soumraku nanovo. Vlny se valí a surfaři se o ně utkají, vteřina bdělosti rozhodne, kdo je král a kdo si počká další nekonečné minuty možná i hodiny. Bezbřehý zdroj, touha,…
