-
České léto
Bylo nebylo, ani ne tak dávno, ani včera. Rychle to uteklo a přitom se to krásně přelévalo. České léto, to miluju. Dny strávené v lesích, na stráních, s pusama obarvenýma od borůvek a se zrníčkama malin mezi zubama. Ještě teď mi zní šelest listoví v uších, když se slunce naklání k obzoru. Stále vnímám tu přívětivost české krajiny, která nám otevřela své pokladnice. S každou výpravou do lesa jsem si mohla zhluboka vydechnout, zpomalit, utišit své myšlenky. Les byl můj nejlepší psycholog a lázně v jednom… Letošní léto se neslo ve znamení kořenů. Obklopení rodinou jsem se každý den vydávali na průzkumy vzdálenější i blízkého okolí. Naučili jsme se kosit,…
-
Už to začíná
Ahoj. Jmenuji se Sandra, ale jelikož žiju ve sluncem prosluněném Mexiku, zvolila jsem pro svoje psaní alternativu Sundra. Moje texty jsou jednak zápisky posbírané na cestách, jednak všednosti každodenního života. Za posledních patnáct let jsem procestovala hezký kus Latinské Ameriky, kde mě inspirovala setkání s indiány a medicínou, mocná příroda a dobrodružství k tomu, abych začala psát své první deníky. Dnes žiju s rodinou v Mexiku a to, co sdílím v tomto blogu, jsou úskalí a radosti mateřství, život v komunitě a v neposlední řadě můj vnitřní svět a prožívání. Vítejte.
-
Pozdravy z Kostariky
Jela jsem sem s předsudky. Costa Rica, bohaté pobřeží, už to tu přeci znám, turistický skanzen s nálepkou USA. Krásná příroda, ale nulová kultura…Vůči Kostarice mám předsudky, protože můj první dojem před sedmi lety po té, co jsem projela Peru, Ekvádor a především Kolumbii, jež mě uchvátila silou své domorodé kultury, která se navrací ke kořenům, vznáší modlitby k zemi s každým nádechem a výdechem vzdává díky, můj dojem by se dal přirovnat ke kulturnímu šoku. Nějak jsem na tak diametrální rozdíl nebyla připravená. Tato nová cesta mě ale nepřestává překvapovat. Kostarika se nijak nezměnila, zato moje prožívání ano. A v čem? No oproti Tulumu je to tu vlastně příjemné,…
-
Karibská ignorace
Sedím v krásné kavárničce s klimatizací a výhledem na hlavní Tulumskou třídu, která se stává každým rokem rušnějším. Tulum je vskutku bizarní místo. Často se sama sebe ptám, jak je možné, že jsme tady zakotvili. Ale s kovidem to dává stále větší smysl. Tady jako by neexistoval. Nikdo se o něm nebaví, nikoho nezajímá, a snad na něj ani nikdo … Vypadá to tak, ačkoli to asi nebude skutečné. Ale realita je jaksi v úpadku. Snažím se ji pochopit, dohnat, poskládat v hlavě do celistvé skládanky, ale ona se mi rozpadá, proměňuje, uniká mi mezi prsty. Má mysl by se chtěla nabažit argumenty, fakta a názory, ale je to příliš…
-
Slepice versus krokodýl
Chytili jsme krokodýla, no už bylo načase. Zkoušel obšťastnit jednu urostlou Němku a celou ji u toho poškrábal. Surovec. Ani se nedivím, že se nikdo nechtěl koupat. Přijel krokodýl Dandee, mexického původu samozřejmě. Urostlý pořízek s obarvenými vlasy. Vrhl se do vody, skočil na krokouše, chytl tlamu a přehodil mu mokrý triko přes oči. Akce trvala 10min. Krokouš dostal izolepu přes hubu a uklidňující injekci. Típek naskákal s kumpánama i krokoušem do pickupu a po cestě nechali neřáda vedle u protivných sousedů. Kecám. Pár desítek km daleko, v bezpečné vzdálenosti od nás. Pak přišel na řadu i druhý krok, jo byli dva, lotři. Ale ten byl rychlý jako střela a…
-
Festival s velkým F
Údajně jediný takové velikosti roku 2020. No jo, Tulum. Tady to žije, pulzuje, konzumuje. Turisté přijíždí a odjíždí, jako by se nechumelilo. A ono se nechumelilo, rozhodně ne tady. Přijíždí bez rozpaků, jako bychom nebyli uprostřed sezóny hurikánů. Velikánů, kteří se s námi, vratkými postavičkami, nemazlí. Přichází z dáli širého moře. Nabalují na sebe všechen vztek a vzdor naší planety a řítí se nevídanou rychlostí kupředu. Fá fá fááá. Nejdřív se několik hodin zvedá vítr a začíná pršet. Intenzita sílí. Stromy se ohýbají k zemi, klaní se velké matce. Větve praskají, staré hřbety někdy povolí a poddají se nezřízenosti. Je to zkouška. Ustojíš to či ne? Lesy se pročišťují od…
