Před koncem vše začíná a zatím, co život plyne do neznáma, nechť se bůh pobaví nad lidským plánováním… Věci se udály rychle. Tři dny na cestě se zdály delší než tři roky. Putovali jsme krajinou, abychom naplnili sen, očekávání, jenž přesahovala hranice vědomí. Čelili jsme strachům, únavě a vyčerpání, polykali jsme silné emoce, kladli si dlaně na srdce a otázky o smyslu všeho dění a pravdě při rozednění. Každý soumrak přinesl rozhřešení a tiché přístřeší, úkryt před bouří, koním nekonečnou zeleň. Stromy nad námi bděly, když nebem hřměly nebeské šarvátky. Každý den nás slunce políbilo na tvář před usnutím a to stačilo. Nový život pučel okolo – koťátka, štěňátka, housátka, vepřátka a klíšťátka. Vstávali jsme za…