-
Cesta k sobě
Měla jsem toho až nad hlavu. Starosti, odpovědnost za komunální kuchyň, školičku, extra projekty. Začala jsem cítit tíhu na hrudi. Být protivná. Tak říkám Kareenovi: “Ty si na týden odfrčíš do Kostariky a já se tady z toho všeho s Kumbim zcvoknu. Potřebuju taky pauzu!”“Tak proč si někam nevyrazíš, holky teď jedou na Holbox.” “A kdy?”“Zítra ráno vyráží.” A tak jsem frnkla. Bez váhání a rozpaků, s trošičkou nejistoty. Kumba už má tři roky, je velkej kluk a dvě noci bez maminky mu určitě neuškodí. Naše první odloučení!! Po čtyřech letech (když počítám i pupík). Je to pro mě velký krok, skok do propasti svobody, která se přede mnou otevírá…
-
Jako vlny v moři
Dny v komunitě plynou jako voda. Někdy pomalu a jemně, jindy spádem, narážejí na kameny a větve. Je nás hodně, okolo třiceti. Do toho školička a školka v plném rozkvětu. Chodím ráno zpívat Slunci a Zemi, hraju si na krávu a pak pochoduju s trpaslíkama po lese. Sbíráme poklady, někdy plaveme. Je nás opravdu hodně. To se tak stane, když Kareen oznámí, že přijede rodina se šestiletou holčičkou a místo toho přijede rodina se šesti holčičkami. Ups. Ale jsou báječný. Holky jsou krásným příkladem přirozenosti a zdravé výchovy. Vychovávají se samy mezi sebou. Nebo spíš než vychovávají bych řekla inspirují. “Máte krásný děti,” říkám mamince, “takový autentický.” “Dívá se Kumba…
-
Plnou parou do nebe
Plnou parou do nebe Všichni se mne ptají a taky se trochu strachují, jaké to je letět takovou dálku sama s malým prckem. Zvu vás na výlet do oblak společně s námi. Probouzím se v půl sedmé ráno v Bruselu v obří postýlce pro krále, Kumba ještě chrupčí. Cestu jsme si rozdělili tak, že přestup v Bruselu bude příjemnější, když si tam den pobydem u kámošky a na přelet přes oceán tak budeme více odpočatí. “Kumba, Kumba! Vstávej, dnes poletíme, letadlo, vzuuum!” “Tlalaloo, tlalaloo,” Kumba hned skáče na posteli a víská radostí. “Vzuuum, mamiii!” Jo jo, baby, ale ještě se musíme oblíct, zuby, sváča s sebou, dobalit batoh, ach jo,…
