Palmy se kymácí, moře burácí, pelikáni sviští nad vlnami, moje nová 35ti stupňovárealita. Znám to tu, otisky mých nohou tady na chvíli v písku jižvyvstaly, než je vítr rozprášil a zasypal. Byla tady i ta bytůstka, cove mně vyrůstá, tehdy ještě v zárodku, pro mě velkýmtajemstvím….Letadlo přistává, kruh se uzavírá, ale jak to vlastněbylo od začátku? Ústřižky z cest Nasedám do autobusu, moc se mi nechce, ač seneskonale těším na rodnou zemi a v ní milované. Je začátekbřezna. Něco mi říká: To je úlet, holka! Kareenova tvář zosobňuježal, smutek z odloučení, ten pohled mě mučí. Jo, úlet to je, zjednoho ráje do jiného až na druhý konec světa. Smysluplnéspojení? Kdepak!…