-
Pozdravy z Kostariky
Jela jsem sem s předsudky. Costa Rica, bohaté pobřeží, už to tu přeci znám, turistický skanzen s nálepkou USA. Krásná příroda, ale nulová kultura…Vůči Kostarice mám předsudky, protože můj první dojem před sedmi lety po té, co jsem projela Peru, Ekvádor a především Kolumbii, jež mě uchvátila silou své domorodé kultury, která se navrací ke kořenům, vznáší modlitby k zemi s každým nádechem a výdechem vzdává díky, můj dojem by se dal přirovnat ke kulturnímu šoku. Nějak jsem na tak diametrální rozdíl nebyla připravená. Tato nová cesta mě ale nepřestává překvapovat. Kostarika se nijak nezměnila, zato moje prožívání ano. A v čem? No oproti Tulumu je to tu vlastně příjemné,…
-
Zárodky
Palmy se kymácí, moře burácí, pelikáni sviští nad vlnami, moje nová 35ti stupňovárealita. Znám to tu, otisky mých nohou tady na chvíli v písku jižvyvstaly, než je vítr rozprášil a zasypal. Byla tady i ta bytůstka, cove mně vyrůstá, tehdy ještě v zárodku, pro mě velkýmtajemstvím….Letadlo přistává, kruh se uzavírá, ale jak to vlastněbylo od začátku? Ústřižky z cest Nasedám do autobusu, moc se mi nechce, ač seneskonale těším na rodnou zemi a v ní milované. Je začátekbřezna. Něco mi říká: To je úlet, holka! Kareenova tvář zosobňuježal, smutek z odloučení, ten pohled mě mučí. Jo, úlet to je, zjednoho ráje do jiného až na druhý konec světa. Smysluplnéspojení? Kdepak!…
-
Maminky
To vám tak hezky začalo. Bylo léto, prázdniny v rozpuku nebo spíše za dveřmi, nebo ke sklonku? Víte co, ono je to vlastně jedno, důležitý je, že jsme to prožili a zůstane to v našich srdcích. Protože paměť, jak brzy uvidíme, ta mrška může leccos překroutit… Mamka volá: „Tak jsem to udělala!“ „Co, co mami?“ „Koupila jsem letenku, vyzvedneš si mě v Cancúnu?“ Kareen na mě mrkne: „Tak to už abychom to rovnou zkoordinovali s Argentinou.“ „Jak to myslíš, krokodýle?“ „No, abychom si to s tchýněmi odbyli najednou.“ Hm, odbyli, to nezní moc jako plán. Startujem Lulu, je prostornější než Gaston a má nezbytný prostor na střeše. Jak jsem se…
-
Malá Guatemala
Navštívil nás Ori, nás prosté lidi z Tecpatánu, Kareenův blízký přítel, izraelský muzikant. Před dvěma lety v jiném kmenovém uspořádání, s rozdílným posláním dorazil s karavanou do Tecpatánu a zůstal několik měsíců, tak jako my. “Cestuju celej život, ale teď poprvé se vracím na místo, kde už jsem byl. Tecpatán zato stojí!” Neví, co dřív. Řeku objevit, půstem se očistit, líbezným zpěvem dny naplnit. Jen pár dní a už zas jede, strhává nás na cestu. “Jedem s tebou, Ori, jen do San Cristobalu a odtud na hranice s Guatemalou prodloužit si víza.” Někde v koutku mysli velká touha se rýsuje, když už budem na hranicích, proč nepopojet na jih,…
