-
Karibská ignorace
Sedím v krásné kavárničce s klimatizací a výhledem na hlavní Tulumskou třídu, která se stává každým rokem rušnějším. Tulum je vskutku bizarní místo. Často se sama sebe ptám, jak je možné, že jsme tady zakotvili. Ale s kovidem to dává stále větší smysl. Tady jako by neexistoval. Nikdo se o něm nebaví, nikoho nezajímá, a snad na něj ani nikdo … Vypadá to tak, ačkoli to asi nebude skutečné. Ale realita je jaksi v úpadku. Snažím se ji pochopit, dohnat, poskládat v hlavě do celistvé skládanky, ale ona se mi rozpadá, proměňuje, uniká mi mezi prsty. Má mysl by se chtěla nabažit argumenty, fakta a názory, ale je to příliš…
-
Co jsem se naučila v 2020
Co jsem se letos naučila? Byl to skutečně převratný rok, na tom se asi všichni shodneme. Plný očekávání, napětí a výzev. Můj rok byl naplněný až po okraj. Nevešla by se už ani kapička navíc. Teď, když se ohlížím, nacházím velká a těžká učení. Čelila jsem nejistotě, hledala svou vnitřní pravdu, kompas, který by mi pomohl se zorientovat v tom šrumci okolo. Naučila jsem se, že i když já osobně nemám strach, nemohu tento pocit nijak přenést na ostatní a nemohu je ani soudit ani se nijak povyšovat. Naopak, nejlepší je naladit se na jejich stav a sladit svůj krok, aby se necítili tak zranitelní. Naučila jsem se hodně o…
-
Cesta k sobě
Měla jsem toho až nad hlavu. Starosti, odpovědnost za komunální kuchyň, školičku, extra projekty. Začala jsem cítit tíhu na hrudi. Být protivná. Tak říkám Kareenovi: “Ty si na týden odfrčíš do Kostariky a já se tady z toho všeho s Kumbim zcvoknu. Potřebuju taky pauzu!”“Tak proč si někam nevyrazíš, holky teď jedou na Holbox.” “A kdy?”“Zítra ráno vyráží.” A tak jsem frnkla. Bez váhání a rozpaků, s trošičkou nejistoty. Kumba už má tři roky, je velkej kluk a dvě noci bez maminky mu určitě neuškodí. Naše první odloučení!! Po čtyřech letech (když počítám i pupík). Je to pro mě velký krok, skok do propasti svobody, která se přede mnou otevírá…
-
První noc v novém…
První noc v novém domě, jaké to asi je? Když stojíme na prahu, sbíráme odvahu k prvnímu odvážnému kroku. Je to to, co chci? Bude to „to pravé“? Stavím svůj první dům, brousím, řežu, hobluju, natírám a potem kropím zem. Možná to nebude fungovat, ale vždyť já už mám svůj dům a je navíc přenosný!! Mlč, mysli užvaněná, tvoření je smysluplné samo o sobě! Dny, týdny, několik měsíčních fází se proměnilo a v ten den, kdy řeka dotekla do moře a jasmín se obalil květy, vztyčili jsme podlahu do nebes, vyhoupli se do korun a napnuli své síly a pár špagátů k tomu. Děti lozily, lana nosily, ve vedru se…
-
Cesta na sever
Putovala jsem cestou, srdce mě provázelo Putovala jsem světem, slunce bylo mou nadějí S každým dechem se tajil dech S každým ohlédnutím přicházela útěcha Život byl jedno velké rozcestí, nekončící křižovatka, mraveniště plné cestiček Vybírej, holka, máš se, na co těšit Ranní zmatek střídala večerní pokora A touha po klidu nadcházející noci Zpívala jsem hvězdám a vysmívala se rose Nemám páru o ničem Jen, že se točí Zem A s každým vrutem se nic nemění Jen bílá se v černou promění Však jednou se cesta prudce stočila na sever A mé srdce tiše bilo Mám ten krok udělat Váhala má chodidla Ten krok tě zanese do pohádky tisíce a jedné…
