-
Karibská ignorace
Sedím v krásné kavárničce s klimatizací a výhledem na hlavní Tulumskou třídu, která se stává každým rokem rušnějším. Tulum je vskutku bizarní místo. Často se sama sebe ptám, jak je možné, že jsme tady zakotvili. Ale s kovidem to dává stále větší smysl. Tady jako by neexistoval. Nikdo se o něm nebaví, nikoho nezajímá, a snad na něj ani nikdo … Vypadá to tak, ačkoli to asi nebude skutečné. Ale realita je jaksi v úpadku. Snažím se ji pochopit, dohnat, poskládat v hlavě do celistvé skládanky, ale ona se mi rozpadá, proměňuje, uniká mi mezi prsty. Má mysl by se chtěla nabažit argumenty, fakta a názory, ale je to příliš…
-
Západy Svaté Terezy
Pláž. Pacifik líže ožehavý život, v žáru se těla tetelí, v ohnivém kotouči plameny tančí, dotýkají se kůže, prostupují kostmi, vyplňuji dutiny. Život se sluncem to znamená přivítat jeho paprsky na hladině oceánu při rozbřesku a milovat se s vlnami hodiny a hodiny s pohledem upřeným do dáli, se srdcem bijícím v rytmu přílivu a odlivu. Na vlnách se život odehrává ve slunečním rytmu. Ráno intenzivní, trpělivé, toužící, žíznivé. Poledne a celý den lenošící, spánek a odpočinek a pak při soumraku nanovo. Vlny se valí a surfaři se o ně utkají, vteřina bdělosti rozhodne, kdo je král a kdo si počká další nekonečné minuty možná i hodiny. Bezbřehý zdroj, touha,…
