Sopka soptivá, majestátná jak sama podstata všech veličenstev a velikánů. Je velkolepá, budí respekt. Neptá se. Jen tak podřimuje a, až se probudí, zasype tě horkými polibky. Cítím její tep pod kůží. Odvrátím zrak, abych ji neurazila svou zvědavostí. Ty horo, vysoká horo, co chrlíš z útrob horoucí tekutiny, strážíš kraj. Halíš se do mraků, měkoučkých přikrývek a nezdráháš se shlížet na lidské vylomeniny. Zřídka kdy vystavíš svůj vrchol na odiv a oku na obdiv. Toužím se tě dotknout, byť jen na povrchu. Neodvažuji se tě zdolat, ani v nejodvážnějších představách. Jsi matka i trest. Jsi všemohoucí, láska na život i na smrt. Klaním se před tebou, protože jsi skutečná. Padám na…