Opět mě štěstí provází. Když se začnu rozhlížet, vlídná ruka mě popostrčí zezadu, když začnu pochybovat, otevřou se obzory, nekonečno cest, nepřeberno možností. Objeví se louky plné pestrobarevných květů, vonící lesy, radost z probuzení. Štěstí, to jsou andělé na cestě s lidskou tváří ozdobenou vráskami od smíchu, mají modré oči a milý hlas, tahají ze mne démona dětských můr a stelou mi postýlku. Mají dlouhé černé vlasy ozdobené mušličkami a stále opakují: „Díky, že jsi tady s námi.“ Mají zaoblené snědé postavy a řehtají se na celé kolo, aby mě vytrhli z polospánku. Každé ráno vtisknou horký polibek na mou hruď a před spánkem mě rozcuchají. Jsou velkorysí, výměnou nic neočekávají, snad jen v koutku…