medicina – Sundra

Člověk by si myslel, že už má vyřešeno, že je dokonáno a je čas si ustlat za pecí. Ale život, ten se panečku jen tak nezastaví, stejně jako země se nepřestane otáčet. A tak jednoho krásného dne přišla nabídka na ceremonii. Háčkovala jsem jednu ze stých kabelech a hlavou se honily myšlenky, když v tom šéfová prohodí: „Hele, Sandro, víš, že na den žen budou dělat ceremonii s jednou abuelou wixarika?“ Já,mmm, hmm, něco jsem zaslechla, ale ceremonie, to už mám za sebou, ušklíbla jsem se. „Ty snad půjdeš?“, ptám se šéfky. „Letos den žen vychází na sobotu, tak to je dobrá příležitost, pak si člověk v neděli může odpočinout.“…

Santuario Huishtín nás přivítalo horkými výpary z řeky. Vlhkost ovzduší a vedro byly dokonalou kombinací k oblouznění. Enrique nám přišel vstříc a přátelsky nám podal ruku. Tak toť ten velký šaman, mužík okolo padesátky, menší podsadité postavy. Jeho tvář byla klidná a vlídná. “Vítám vás, přátelé. Toto místo je teď vaším domovem. Večer nás čeká medicína.” Nu, proč otálet, na pobyt máme jen týden. … Když přicházel podvečer, čas jako by se zastavil. Ticho před bouří, mrtvá hodina. Nehnul se ani lístek, jen šoupání nohou z povzdálí prozrazovalo, že svět ještě neskončil. Ještě pár minut, možná půl hodiny, a celá džungle ožije noční symfonií. Ale teď jen to ticho a…