Události posledních týdnů byly převratné, překvapivé, pro mě až šokující. Ani nevím, jak to všechno začalo. Snad toho dne, když jsme kopali koně do slabin, aby uháněli ještě rychleji, tryskali s větrem o závod. A klobouky za námi dopadaly na zaprášenou cestu lidem k nohám, vřískajícím, v očích úděs i žas. Toho dne jsme ještě před soumrakem doskákali do řeky, prohřáli kosti v horkých pramenech, uvařili jsme večeři a postavili kemp. Ano, už vím, toho dne to všechno začalo, toho dne jsme dorazili do Tecpatánu. Noc přinesla výstrahu, vztyčený ukazovák, zpomalila náš tep. Zalekli jsme se sami sebe, nezřízeného tempa, dravosti, nadřazenosti. Svobody, co vede do bezvědomí. Dlouho jsem nad tím…