Tulum
-
Festival s velkým F
Údajně jediný takové velikosti roku 2020. No jo, Tulum. Tady to žije, pulzuje, konzumuje. Turisté přijíždí a odjíždí, jako by se nechumelilo. A ono se nechumelilo, rozhodně ne tady. Přijíždí bez rozpaků, jako bychom nebyli uprostřed sezóny hurikánů. Velikánů, kteří se s námi, vratkými postavičkami, nemazlí. Přichází z dáli širého moře. Nabalují na sebe všechen vztek a vzdor naší planety a řítí se nevídanou rychlostí kupředu. Fá fá fááá. Nejdřív se několik hodin zvedá vítr a začíná pršet. Intenzita sílí. Stromy se ohýbají k zemi, klaní se velké matce. Větve praskají, staré hřbety někdy povolí a poddají se nezřízenosti. Je to zkouška. Ustojíš to či ne? Lesy se pročišťují od…
-
Co jsem se naučila v 2020
Co jsem se letos naučila? Byl to skutečně převratný rok, na tom se asi všichni shodneme. Plný očekávání, napětí a výzev. Můj rok byl naplněný až po okraj. Nevešla by se už ani kapička navíc. Teď, když se ohlížím, nacházím velká a těžká učení. Čelila jsem nejistotě, hledala svou vnitřní pravdu, kompas, který by mi pomohl se zorientovat v tom šrumci okolo. Naučila jsem se, že i když já osobně nemám strach, nemohu tento pocit nijak přenést na ostatní a nemohu je ani soudit ani se nijak povyšovat. Naopak, nejlepší je naladit se na jejich stav a sladit svůj krok, aby se necítili tak zranitelní. Naučila jsem se hodně o…
-
Jako vlny v moři
Dny v komunitě plynou jako voda. Někdy pomalu a jemně, jindy spádem, narážejí na kameny a větve. Je nás hodně, okolo třiceti. Do toho školička a školka v plném rozkvětu. Chodím ráno zpívat Slunci a Zemi, hraju si na krávu a pak pochoduju s trpaslíkama po lese. Sbíráme poklady, někdy plaveme. Je nás opravdu hodně. To se tak stane, když Kareen oznámí, že přijede rodina se šestiletou holčičkou a místo toho přijede rodina se šesti holčičkami. Ups. Ale jsou báječný. Holky jsou krásným příkladem přirozenosti a zdravé výchovy. Vychovávají se samy mezi sebou. Nebo spíš než vychovávají bych řekla inspirují. “Máte krásný děti,” říkám mamince, “takový autentický.” “Dívá se Kumba…
-
Porod nemá návod
Chiara má v očích slzy, třese se dojetím: „Když jsem poprvé spatřila své děťátko, byla jsem v takové extázi, že se to nedá slovy popsat. Byl to ten nejposvátnější, nejplnější okamžik v celém mém životě a já si ho užila dosyta, celé dlouhé minuty bez vyrušení. Toto je mé poselství všem ženám, nenechejte se nikým a ničím rušit, čím víc se ponoříte do sebe, více se uvolníte a propojíte s celým procesem. Čím intenzivnější prožitek, tím silnější pouto s vašim dítětem tvoříte. Křičte, nadávejte, zpívejte, dýchejte, dělejte cokoli, co k vám bude přirozeně přicházet.“ Chiara se zklidňuje, dívá se všem přítomným, jedné po druhé, do očí: „Nenechte se nikým připravit…
-
Maminky
To vám tak hezky začalo. Bylo léto, prázdniny v rozpuku nebo spíše za dveřmi, nebo ke sklonku? Víte co, ono je to vlastně jedno, důležitý je, že jsme to prožili a zůstane to v našich srdcích. Protože paměť, jak brzy uvidíme, ta mrška může leccos překroutit… Mamka volá: „Tak jsem to udělala!“ „Co, co mami?“ „Koupila jsem letenku, vyzvedneš si mě v Cancúnu?“ Kareen na mě mrkne: „Tak to už abychom to rovnou zkoordinovali s Argentinou.“ „Jak to myslíš, krokodýle?“ „No, abychom si to s tchýněmi odbyli najednou.“ Hm, odbyli, to nezní moc jako plán. Startujem Lulu, je prostornější než Gaston a má nezbytný prostor na střeše. Jak jsem se…
