Mexiko
-
Tanec při úplňku
Danza de la luna. Ženy ve spojení. Ženy sdružené s jedním záměrem. Divoženky v úplňku zachumlané do sukní, ověnčené bylinkami, vyjí na měsíc, zpívají o míru. Zadupávají do země modlitby, tepou dechem hvězd. Čtyři noci bezesné, nekonečně dlouhé s mléčnou dráhou nad hlavou, jezerem a bouří za humny, s ranní mlhou téměř deštivou, vlnilo se stovky sukní bělostných, chřestily maraky, oči otevřené dokořán a zabodávaly se dovnitř do sebe. Tum, tum, buben průvodcem zpěvy prastarými doléhajícím z předešlých životů. Otevíráme brány. Východ, jih, západ, sever, klaníme se předkům. A buben dum dum, tum dum odnáší fyzická těla, rozpíná vědomí. Tum tum, jsi země i slunce i měsíc, tum tum, jsi…
-
A ta píseň o pokoře…
Události posledních týdnů byly převratné, překvapivé, pro mě až šokující. Ani nevím, jak to všechno začalo. Snad toho dne, když jsme kopali koně do slabin, aby uháněli ještě rychleji, tryskali s větrem o závod. A klobouky za námi dopadaly na zaprášenou cestu lidem k nohám, vřískajícím, v očích úděs i žas. Toho dne jsme ještě před soumrakem doskákali do řeky, prohřáli kosti v horkých pramenech, uvařili jsme večeři a postavili kemp. Ano, už vím, toho dne to všechno začalo, toho dne jsme dorazili do Tecpatánu. Noc přinesla výstrahu, vztyčený ukazovák, zpomalila náš tep. Zalekli jsme se sami sebe, nezřízeného tempa, dravosti, nadřazenosti. Svobody, co vede do bezvědomí. Dlouho jsem nad tím…
-
Maminky
To vám tak hezky začalo. Bylo léto, prázdniny v rozpuku nebo spíše za dveřmi, nebo ke sklonku? Víte co, ono je to vlastně jedno, důležitý je, že jsme to prožili a zůstane to v našich srdcích. Protože paměť, jak brzy uvidíme, ta mrška může leccos překroutit… Mamka volá: „Tak jsem to udělala!“ „Co, co mami?“ „Koupila jsem letenku, vyzvedneš si mě v Cancúnu?“ Kareen na mě mrkne: „Tak to už abychom to rovnou zkoordinovali s Argentinou.“ „Jak to myslíš, krokodýle?“ „No, abychom si to s tchýněmi odbyli najednou.“ Hm, odbyli, to nezní moc jako plán. Startujem Lulu, je prostornější než Gaston a má nezbytný prostor na střeše. Jak jsem se…
-
První noc v novém…
První noc v novém domě, jaké to asi je? Když stojíme na prahu, sbíráme odvahu k prvnímu odvážnému kroku. Je to to, co chci? Bude to „to pravé“? Stavím svůj první dům, brousím, řežu, hobluju, natírám a potem kropím zem. Možná to nebude fungovat, ale vždyť já už mám svůj dům a je navíc přenosný!! Mlč, mysli užvaněná, tvoření je smysluplné samo o sobě! Dny, týdny, několik měsíčních fází se proměnilo a v ten den, kdy řeka dotekla do moře a jasmín se obalil květy, vztyčili jsme podlahu do nebes, vyhoupli se do korun a napnuli své síly a pár špagátů k tomu. Děti lozily, lana nosily, ve vedru se…
-
Příběhy, které nekončí
Před koncem vše začíná a zatím, co život plyne do neznáma, nechť se bůh pobaví nad lidským plánováním… Věci se udály rychle. Tři dny na cestě se zdály delší než tři roky. Putovali jsme krajinou, abychom naplnili sen, očekávání, jenž přesahovala hranice vědomí. Čelili jsme strachům, únavě a vyčerpání, polykali jsme silné emoce, kladli si dlaně na srdce a otázky o smyslu všeho dění a pravdě při rozednění. Každý soumrak přinesl rozhřešení a tiché přístřeší, úkryt před bouří, koním nekonečnou zeleň. Stromy nad námi bděly, když nebem hřměly nebeské šarvátky. Každý den nás slunce políbilo na tvář před usnutím a to stačilo. Nový život pučel okolo – koťátka, štěňátka, housátka, vepřátka a klíšťátka. Vstávali jsme za…
-
Mezi řekami
Jsme za půlkou putování. Koně jsou nachlazení, kašlou. Usadili jsme se poblíž městečka v Tabascu, na břehu řeky jako vždy. Všechno je podobný, všechno je jiný. Tady to žije, studenti zaplavili ulice, univerzita stávkuje. Univerzita v takovým zapadákově? Jo, interkulturní studia jsou z nás přímo nadšení, exoti ze 14 světových zemí. Děti přichází každý den do kempu na návštěvu, postávají, pokukují, hihňají se. Tak takhle my žijeme, takhle umýváme popelem nádobí a když chlejstá tři dny v kuse, tak takhle sušíme v kouři nad ohněm spacáky. Je deštivo, stoupáme pomalu do hor a každodenní pařáky a nonstop pocení jsou ty tam. Už se nebudíme ze spánku udušeni vedrem, teď nás…
