Mexiko
-
Festival s velkým F
Údajně jediný takové velikosti roku 2020. No jo, Tulum. Tady to žije, pulzuje, konzumuje. Turisté přijíždí a odjíždí, jako by se nechumelilo. A ono se nechumelilo, rozhodně ne tady. Přijíždí bez rozpaků, jako bychom nebyli uprostřed sezóny hurikánů. Velikánů, kteří se s námi, vratkými postavičkami, nemazlí. Přichází z dáli širého moře. Nabalují na sebe všechen vztek a vzdor naší planety a řítí se nevídanou rychlostí kupředu. Fá fá fááá. Nejdřív se několik hodin zvedá vítr a začíná pršet. Intenzita sílí. Stromy se ohýbají k zemi, klaní se velké matce. Větve praskají, staré hřbety někdy povolí a poddají se nezřízenosti. Je to zkouška. Ustojíš to či ne? Lesy se pročišťují od…
-
Co jsem se naučila v 2020
Co jsem se letos naučila? Byl to skutečně převratný rok, na tom se asi všichni shodneme. Plný očekávání, napětí a výzev. Můj rok byl naplněný až po okraj. Nevešla by se už ani kapička navíc. Teď, když se ohlížím, nacházím velká a těžká učení. Čelila jsem nejistotě, hledala svou vnitřní pravdu, kompas, který by mi pomohl se zorientovat v tom šrumci okolo. Naučila jsem se, že i když já osobně nemám strach, nemohu tento pocit nijak přenést na ostatní a nemohu je ani soudit ani se nijak povyšovat. Naopak, nejlepší je naladit se na jejich stav a sladit svůj krok, aby se necítili tak zranitelní. Naučila jsem se hodně o…
-
Cesta k sobě
Měla jsem toho až nad hlavu. Starosti, odpovědnost za komunální kuchyň, školičku, extra projekty. Začala jsem cítit tíhu na hrudi. Být protivná. Tak říkám Kareenovi: “Ty si na týden odfrčíš do Kostariky a já se tady z toho všeho s Kumbim zcvoknu. Potřebuju taky pauzu!”“Tak proč si někam nevyrazíš, holky teď jedou na Holbox.” “A kdy?”“Zítra ráno vyráží.” A tak jsem frnkla. Bez váhání a rozpaků, s trošičkou nejistoty. Kumba už má tři roky, je velkej kluk a dvě noci bez maminky mu určitě neuškodí. Naše první odloučení!! Po čtyřech letech (když počítám i pupík). Je to pro mě velký krok, skok do propasti svobody, která se přede mnou otevírá…
-
Jako vlny v moři
Dny v komunitě plynou jako voda. Někdy pomalu a jemně, jindy spádem, narážejí na kameny a větve. Je nás hodně, okolo třiceti. Do toho školička a školka v plném rozkvětu. Chodím ráno zpívat Slunci a Zemi, hraju si na krávu a pak pochoduju s trpaslíkama po lese. Sbíráme poklady, někdy plaveme. Je nás opravdu hodně. To se tak stane, když Kareen oznámí, že přijede rodina se šestiletou holčičkou a místo toho přijede rodina se šesti holčičkami. Ups. Ale jsou báječný. Holky jsou krásným příkladem přirozenosti a zdravé výchovy. Vychovávají se samy mezi sebou. Nebo spíš než vychovávají bych řekla inspirují. “Máte krásný děti,” říkám mamince, “takový autentický.” “Dívá se Kumba…
-
Plnou parou do nebe
Plnou parou do nebe Všichni se mne ptají a taky se trochu strachují, jaké to je letět takovou dálku sama s malým prckem. Zvu vás na výlet do oblak společně s námi. Probouzím se v půl sedmé ráno v Bruselu v obří postýlce pro krále, Kumba ještě chrupčí. Cestu jsme si rozdělili tak, že přestup v Bruselu bude příjemnější, když si tam den pobydem u kámošky a na přelet přes oceán tak budeme více odpočatí. “Kumba, Kumba! Vstávej, dnes poletíme, letadlo, vzuuum!” “Tlalaloo, tlalaloo,” Kumba hned skáče na posteli a víská radostí. “Vzuuum, mamiii!” Jo jo, baby, ale ještě se musíme oblíct, zuby, sváča s sebou, dobalit batoh, ach jo,…
-
Porod nemá návod
Chiara má v očích slzy, třese se dojetím: „Když jsem poprvé spatřila své děťátko, byla jsem v takové extázi, že se to nedá slovy popsat. Byl to ten nejposvátnější, nejplnější okamžik v celém mém životě a já si ho užila dosyta, celé dlouhé minuty bez vyrušení. Toto je mé poselství všem ženám, nenechejte se nikým a ničím rušit, čím víc se ponoříte do sebe, více se uvolníte a propojíte s celým procesem. Čím intenzivnější prožitek, tím silnější pouto s vašim dítětem tvoříte. Křičte, nadávejte, zpívejte, dýchejte, dělejte cokoli, co k vám bude přirozeně přicházet.“ Chiara se zklidňuje, dívá se všem přítomným, jedné po druhé, do očí: „Nenechte se nikým připravit…
