Kostarika
-
Pozdravy z Kostariky
Jela jsem sem s předsudky. Costa Rica, bohaté pobřeží, už to tu přeci znám, turistický skanzen s nálepkou USA. Krásná příroda, ale nulová kultura…Vůči Kostarice mám předsudky, protože můj první dojem před sedmi lety po té, co jsem projela Peru, Ekvádor a především Kolumbii, jež mě uchvátila silou své domorodé kultury, která se navrací ke kořenům, vznáší modlitby k zemi s každým nádechem a výdechem vzdává díky, můj dojem by se dal přirovnat ke kulturnímu šoku. Nějak jsem na tak diametrální rozdíl nebyla připravená. Tato nová cesta mě ale nepřestává překvapovat. Kostarika se nijak nezměnila, zato moje prožívání ano. A v čem? No oproti Tulumu je to tu vlastně příjemné,…
-
Západy Svaté Terezy
Pláž. Pacifik líže ožehavý život, v žáru se těla tetelí, v ohnivém kotouči plameny tančí, dotýkají se kůže, prostupují kostmi, vyplňuji dutiny. Život se sluncem to znamená přivítat jeho paprsky na hladině oceánu při rozbřesku a milovat se s vlnami hodiny a hodiny s pohledem upřeným do dáli, se srdcem bijícím v rytmu přílivu a odlivu. Na vlnách se život odehrává ve slunečním rytmu. Ráno intenzivní, trpělivé, toužící, žíznivé. Poledne a celý den lenošící, spánek a odpočinek a pak při soumraku nanovo. Vlny se valí a surfaři se o ně utkají, vteřina bdělosti rozhodne, kdo je král a kdo si počká další nekonečné minuty možná i hodiny. Bezbřehý zdroj, touha,…
-
Casa Kata
Dům Katy je bytost sama o sobě. Otevřený dvoupatrový prostor postavený z naplaveného dříví, plný stočených větví, mušlí a kamenů s travnatou zahradou sbíhající k moři, s kokosovými palmami, slepicemi, psy a koněm, kteří všichni pronásledují Katu na každém kroku, nikdy však do domu. Kata, oslavila se mnou narozeniny, já 29, ona 62. Vypadá na 50, nezastaví se tak jako její pusa malující nejpraštěnější příběhy ze života, Kata je stále obklopená mlaďochy. Taky je cool, jako většina lidí ve Svaté Tereze, ale jinak. Běhá, medituje, joguje, cválá po pláži na koni, ale její nespoutanost a obří milující srdce vykouzlily tu malou bublinu ráje. Kata se tetelí radostí, že jsme přijeli.…
-
Cesta na sever
Putovala jsem cestou, srdce mě provázelo Putovala jsem světem, slunce bylo mou nadějí S každým dechem se tajil dech S každým ohlédnutím přicházela útěcha Život byl jedno velké rozcestí, nekončící křižovatka, mraveniště plné cestiček Vybírej, holka, máš se, na co těšit Ranní zmatek střídala večerní pokora A touha po klidu nadcházející noci Zpívala jsem hvězdám a vysmívala se rose Nemám páru o ničem Jen, že se točí Zem A s každým vrutem se nic nemění Jen bílá se v černou promění Však jednou se cesta prudce stočila na sever A mé srdce tiše bilo Mám ten krok udělat Váhala má chodidla Ten krok tě zanese do pohádky tisíce a jedné…
-
Sopka Arenal
Sopka soptivá, majestátná jak sama podstata všech veličenstev a velikánů. Je velkolepá, budí respekt. Neptá se. Jen tak podřimuje a, až se probudí, zasype tě horkými polibky. Cítím její tep pod kůží. Odvrátím zrak, abych ji neurazila svou zvědavostí. Ty horo, vysoká horo, co chrlíš z útrob horoucí tekutiny, strážíš kraj. Halíš se do mraků, měkoučkých přikrývek a nezdráháš se shlížet na lidské vylomeniny. Zřídka kdy vystavíš svůj vrchol na odiv a oku na obdiv. Toužím se tě dotknout, byť jen na povrchu. Neodvažuji se tě zdolat, ani v nejodvážnějších představách. Jsi matka i trest. Jsi všemohoucí, láska na život i na smrt. Klaním se před tebou, protože jsi skutečná. Padám na…
