Prosinec 2014. Tři týdny se toulám Kolumbií a nestačím se divit a ptát se sama sebe, proč jsem se sem nevydala už dřív…Je to tak jiný oproti Peru a přitom v něčem tak neuvěřitelně blízký. Vnímám tu ještě větší kontrasty.  Poprvé jsem ucítila strach z lidský zrůdnosti, když jsem se setkávala s vojáky ozbrojenými samopaly. Kontroly jsou rozesety po celý zemi, v zapadlých končinách, ve městech i na vesnicích. Bogota je pravá džungle, první město, ve kterým nejsem schopna se zorientovat a ani nechci. Nikdo se tu neorientuje, ve večerních hodinách se nevychází. Po ulicích se toulají zdrogovaný přízraky, ochlastové, bezdomovci. Město je špinavý, sevřený v horách vysoko, má svý kouzlo, fascinuje mě. Obchod s drogama, narkomafie, zdecimoval celou zemi.…