Cesty
-
V letu léta
Vydali jsme se za dobrodružstvím, jako každý rok, do země oplývající hojností a čerstvým vzduchem. Tentokrát jsme chtěli zpomalit a, ačkoli lodí přes oceán si zatím netroufám, tak jakmile jsme dosedli na Evropskou půdu, začalo pozemní putování. S kamarády v Holandsku nás čekaly první dvě noci v glampingovém stanu, jako doma, a tak jsme pod teplými duchnami nasávali vůni evropského léta v rozpuku. Výlety do lesů na ostružiny, do sadů na špendlíky, výborný chleba s máslem, mmm, takovou mají příchuť mé kořeny. Cesta domů vedla vlakem z Amsterdamu, přes půlnoční Berlín až do ránem se probouzející Prahy. Byla pomalá, za to vydatná, plná zeleně a mraky posetým nebem, obklopena poli…
-
České léto
Bylo nebylo, ani ne tak dávno, ani včera. Rychle to uteklo a přitom se to krásně přelévalo. České léto, to miluju. Dny strávené v lesích, na stráních, s pusama obarvenýma od borůvek a se zrníčkama malin mezi zubama. Ještě teď mi zní šelest listoví v uších, když se slunce naklání k obzoru. Stále vnímám tu přívětivost české krajiny, která nám otevřela své pokladnice. S každou výpravou do lesa jsem si mohla zhluboka vydechnout, zpomalit, utišit své myšlenky. Les byl můj nejlepší psycholog a lázně v jednom… Letošní léto se neslo ve znamení kořenů. Obklopení rodinou jsem se každý den vydávali na průzkumy vzdálenější i blízkého okolí. Naučili jsme se kosit,…
-
Pozdravy z Kostariky
Jela jsem sem s předsudky. Costa Rica, bohaté pobřeží, už to tu přeci znám, turistický skanzen s nálepkou USA. Krásná příroda, ale nulová kultura…Vůči Kostarice mám předsudky, protože můj první dojem před sedmi lety po té, co jsem projela Peru, Ekvádor a především Kolumbii, jež mě uchvátila silou své domorodé kultury, která se navrací ke kořenům, vznáší modlitby k zemi s každým nádechem a výdechem vzdává díky, můj dojem by se dal přirovnat ke kulturnímu šoku. Nějak jsem na tak diametrální rozdíl nebyla připravená. Tato nová cesta mě ale nepřestává překvapovat. Kostarika se nijak nezměnila, zato moje prožívání ano. A v čem? No oproti Tulumu je to tu vlastně příjemné,…
-
Plnou parou do nebe
Plnou parou do nebe Všichni se mne ptají a taky se trochu strachují, jaké to je letět takovou dálku sama s malým prckem. Zvu vás na výlet do oblak společně s námi. Probouzím se v půl sedmé ráno v Bruselu v obří postýlce pro krále, Kumba ještě chrupčí. Cestu jsme si rozdělili tak, že přestup v Bruselu bude příjemnější, když si tam den pobydem u kámošky a na přelet přes oceán tak budeme více odpočatí. “Kumba, Kumba! Vstávej, dnes poletíme, letadlo, vzuuum!” “Tlalaloo, tlalaloo,” Kumba hned skáče na posteli a víská radostí. “Vzuuum, mamiii!” Jo jo, baby, ale ještě se musíme oblíct, zuby, sváča s sebou, dobalit batoh, ach jo,…
-
Západy Svaté Terezy
Pláž. Pacifik líže ožehavý život, v žáru se těla tetelí, v ohnivém kotouči plameny tančí, dotýkají se kůže, prostupují kostmi, vyplňuji dutiny. Život se sluncem to znamená přivítat jeho paprsky na hladině oceánu při rozbřesku a milovat se s vlnami hodiny a hodiny s pohledem upřeným do dáli, se srdcem bijícím v rytmu přílivu a odlivu. Na vlnách se život odehrává ve slunečním rytmu. Ráno intenzivní, trpělivé, toužící, žíznivé. Poledne a celý den lenošící, spánek a odpočinek a pak při soumraku nanovo. Vlny se valí a surfaři se o ně utkají, vteřina bdělosti rozhodne, kdo je král a kdo si počká další nekonečné minuty možná i hodiny. Bezbřehý zdroj, touha,…
-
Casa Kata
Dům Katy je bytost sama o sobě. Otevřený dvoupatrový prostor postavený z naplaveného dříví, plný stočených větví, mušlí a kamenů s travnatou zahradou sbíhající k moři, s kokosovými palmami, slepicemi, psy a koněm, kteří všichni pronásledují Katu na každém kroku, nikdy však do domu. Kata, oslavila se mnou narozeniny, já 29, ona 62. Vypadá na 50, nezastaví se tak jako její pusa malující nejpraštěnější příběhy ze života, Kata je stále obklopená mlaďochy. Taky je cool, jako většina lidí ve Svaté Tereze, ale jinak. Běhá, medituje, joguje, cválá po pláži na koni, ale její nespoutanost a obří milující srdce vykouzlily tu malou bublinu ráje. Kata se tetelí radostí, že jsme přijeli.…