O pseudospiritualitě aneb konec jednoho království vol. 3

Bylo nebylo, blízko či daleko, za humny nebo snad v jiné dimenzi? Kdo ví, je to ve hvězdách zapsané a sem tam i někdo vzpomene na ty časy. Jak už se rozneslo krajem, královna odtáhla do teplých krajin, ačkoli nikdo netušil kam a s kým, byl klid. Království se začalo vzpamatovávat z předešlých měsíců překypujících stresem a nespavostí. Někteří lidé odešli, jiní tam naopak našli svůj domov. Vše se ubíralo směrem k novým zítřkům. A zdálo se, že lekce budou přijaty a pochopeny, v budoucnu snad i integrovaný a obejmuty v celistvosti. Ale jak už to bývá, neříkej hop…

Jednoho dne se v království objevili přivandrovalci. A že jim královna nabídla svůj palác, aby se tam uchýlili, neb nemají kam hlavu složit a k tomu rodinu na krku a dluhy. Poddaní je varovali, ať se do té šlamastiky radši nemíchají, neboť královna už přišla o svá práva na palác, a že by třeba zatím mohli jít do jiné chalupy. Vymizeli, jak pára nad řekou, a pár dní na to, kdopak se nenápadka nastěhoval do paláce? No ano, právě ta bídná rodinka. Jako by nic, jako by tam ani nebyli a vůbec se jich chod království netýkal. Otevřeli si zadní stezku do paláce přes sousedovic pozemky. A ono by to snad ani nikomu nevadilo, kdyby se do toho nevložil sám hlavní velevládce, jemuž království právoplatně patřilo. Dal jim ultimátum, týden prý málo, žadonili a snad i slzička ukápla, a tak prý měsíc, než si najdou jiné bydlení.

Slunce svítilo, cenote odráželo kdejakou cnost i nemravnost a vpalovalo ji lidem do obličeje. Rodinka začala palác opravovat a vůbec celkově se začali činit, vyvěsili i ceduli u cesty s menu kdejakých terapií a léčení. No a bylo to všem na očích, a tak trochu to leželo lidem v žaludku. Ono poslouchat denně nějaké to vymítaní démonů doprovázené křikem, vzdycháním a kvílením, to se nedá jen tak přehlížet, natož přeslechnout. A tak, ačkoli se všichni snažili nevířit ty kalný vody a vyčkat slíbeného měsíce, jednomu kápovi to nedalo, ruply mu nervy či co a ohulil si to k práci do repreáků nějakou tou Metalicou…Přišly výhružné zprávy a pár hodin na to i ta paninka, kterou vyrušili z její posvátné práce májské léči-tetky, jak se sama nechala slyšet. Rozlícená, jak sedmihlavá saň, chrlila oheň, nadávky a výhružky. Že prý poddaní jsou nehorázní invazoři a nepokorní a že nemají úctu k místním kulturám, neb se v minulosti koupali nazí v řekách atd. No, co si budeme povídat. Že by byli poddaní nějací svatoušci, to zrovna taky ne, a že holdovali nudismu, to bylo široko daleko známo, ale také byli lidé z masa a kostí a se srdcem na správném místě a taky s notnou dávkou empatie a humoru. Ono by si jeden pomyslel, že je nehoráznost nařknout někoho z invaze, po té, co potají a neviděn vniknul do království a uvelebil se v samotném paláci a ani na daně nepřispívá, ani s nimi nepomůže, jen si hřeje tu svou polívčičku a kasíruje. Hold, ne každý má stejný úhel pohledu. Vypukla další válka.

A tak poddaní zabědovali a ještě toho cápka pokárali, co tu Metalicu pustil, že mohl držet koně na uzdě  a vyčkat ještě jeden týden. Ale nakonec všude začalo prosakovat, že to i ono, že se stěhováním ani nějak nespěchali, či naopak nějaký ten Retreat plánovali a místo proto zvelebovali a samotnému velevládci tvrdili, že oni se ujmou království a budou vládnout a ostatní ať odtáhnou. Ale kdo bude ty daně platit??

Poddaní vyzvali k vyjednávání v míru, v kruhu s mediátory a sousedy, ti nabídli útočiště rodině, aby měla, kam hlavu složit. Ale rodinka, ač účast přislíbila, na kruh nedorazila a vůbec, ticho po pěšině. To už i sousedi běsnili a slibovanou pomoc zamítli. Ach, ta lidská zaslepenost. Nakonec se do všeho vložil sám hlavní velevládce. Dal ultimátum a stezku do paláce zavřel. Rodina ji opět otevřela. On ji opět zatarasil o oni zase otevřeli. Přicházeli v noci s baterkou a pěšinku si mačetou klestili. Až to všechno prasklo, jak natlakovanej papiňák. V noci si v paláci na ně velevládce počkal i se svou ženuškou a ta že byla od rány. Postavila se té rodince pomatené, a hlavně té panince, ze které šel strach a skoro si vlasy ženský vyrvali a to už byla poslední kapka.

Teda skoro…Ještě jedním pokusem o získání králosvtví bylo předložení dokumentu o roční platbě daní samotnému velevládci, kde jeho podpis kraloval perfektně zfalšovaný. Ale to už se i právníci práskli do čela, jaká to zhovadilost a že za takovou zpronevěru půjdou hnedle do basy. A tak rodince konečně kápla božská. A snad i trocha té pokory byla ve vzduchu a se sklopenou hlavou si odstěhovali své harampádí…

Ponaučení: Každému se nakonec větev ulomí pod vahou vlastních nekalostí.