O pseudo spiritualitě aneb konec jednoho království

Bylo nebylo, za devatero moři a žádnými horami, ba ne, za tou velkou vodou na místě, kde je vše placaté, jako čerstvě připravená tortila, tam, kde kdysi dávno přistál asteroid a už nevratně změnil ráz krajiny a navždy dějiny planety Země, tam vládla jedna carevna. A nebyla nijak zlá, ani podlá. Prostě jen do sebe zahleděná a tak nějak, no, sobecká. Ona si to o sobě samozřejmě nemyslela, naopak, považovala se za jedinečnou vládkyni svých poddaných. Zahrnovala je dary a svou přízní, rozdávala své staré děravé, plesnivé róby, zbytky od večere, různá cingrlátka, to vše ve jménu hojnosti. A tak ji lidé měli rádi. I když se proslýchalo, že čas od času, a někdy i každý den, si za svou náklonnost vyžádala nějakou tu protislužbu, věc či pomoc. A jak se sluší na každou svrchovanou vládkyni, žádost byla ve skutečnosti příkazem. A běda tomu, kdo se odvážil nevyhovět carevně v jejím rozmaru. Takový opovážlivec se v lepším případě dostal na černou listinu, v tom horším byl vyhoštěn z království. A tak se jí lidé i trochu báli, ale to je asi u vládců a poddaných běžné.

Carevnino celoživotní úsilí a sen bylo dosáhnout osvícení. Byla houževnatá jako včelička. Studovala staré spisy, védy, ale i nová proroctví new age éry, holdovala medicíně všeho druhu, od áji po žábu, nejlépe v kombinaci s kávovým klystýrem, půstovala, jógovala, na vipassanu jezdila, poslouchala spirituální podcasty, meditovala, následovala různé guru, navštěvovala jeden seberozvojový kurz za druhým, studovala vyváženou stravu, alternativní medicínu, chodila do sauny a pak zase do ledové kádě, zpívala mantry, brázdnila kde jaký soundhealing, kakaovou ceremonii, holotropní dýchání, potní chýši…. Až nakonec podlehla cestě shaktipat, ta se pro ni údajně stala zkratkou no.1 k nirváně.

Její úsilí bylo mimořádné, její tempo vražedné. Čím víc však investovala do seberealizace, tím těžší pro ni bylo fungování v běžném životě. Její vztahy troskotaly jeden za druhým. Navíc s každou dávkou “léčení” se carevna stávala explozívnější. Byla jako natlakovaný papiňák, kolem kterého se chodilo po špičkách. Po deváté byla v království vyhlášena večerka, neboť carevna měla velmi lehké spaní a ještě tenčí nervy. Jako plus jejího vyčerpávajícího snažení ale musíme připsat, že měla pravou “léčivou” ruku, kterou mohla lidem měřit zářivost jejich aury a pomocí napojení na shakti energii i odvádět kdejaké zloduchy z jejich pole.

Ačkoli měla dvě krásné děti, mateřství ji tížilo jako ocelová koule na noze. Ať se snažila uspokojit svá malá princátka čímkoli, jejich život se zdál být ultimátně nudný. Jezdily od rybníčku na pláž, pak zase do města, na to do aquaparku a po něm do Disneylandu. Lítaly po světě o sto šest, neopominuly ani svůj oblíbený Burning man…Nejhorší bylo, že ať už byly kdekoli, vždycky po pár minutách začaly skučet, kam pojedou potom, jakoby neměly žádnou kotvu, která by je udržela chvíli na jednom místě. Možná to bylo vlivem nestálosti jejich maminky, která vstávala každý den s nějakou novou životní vizí a údělem, ale o tom si povíme až později.

Jak šel čas, tak se carevna zamilovala do jednoho švarného poddaného, no ano, byl to zajíček mladíček, ale pěkný byl a dobré srdce též měl, tak se s ničím neotálelo. Do měsíce byla svatba, do roka rozchod. Ona se však svého milého vzdát nechtěla, a tak ho pronásledovala po souši i mokřině, až do země pěti vulkánů, své děti tahajíc jako koťata s sebou.

Snad byl v království alespoň na chvíli klid, když ta paninka odtáhla. A už se zdálo, že se jí zalíbil venkovský život a na trůn úplně zapomene. Ale co čert nechtěl. Rok se s rokem sešel a zrovna ten její miláček potřeboval někam umístit svůj seberozvojový pobyt “Staň se Světlonošem” a ona ve jménu troskotající lásky, kterou mohla tímto zachránit, navrhla pro pobyt své království, které k tomu bylo skvěle vybavené a bylo třeba se na pár dní jen zbavit těch “nenažraných” poddaných. Naslibovala hory doly, i že se trůnu vzdá a hlavně hybaj, ať je vše včas nachystané a načančané a hlavně, ať nikdo nehuláká, ani se jinak neprojevuje a děcka? Zavřete je třeba do skříně! A tak se poddaní dali do práce, až bylo království nablýskané a voňavé, děti umlčené, prdy zaražené… A vše by snad i proběhlo v klidu a míru, kdyby se ta carevnička nedostala na hormonální horskou dráhu (ano, dobrovolný potrat je velký zásah do těla), a možná jí ruply nervy nebo přeskočil v hlavě drátek…tak či onak stalo se:

Jeden víla divoženka účastnící se pobytu (a musíme uznat v jeho případě funkčního, neboť se zachoval jako pravý “Světlonoška”, ačkoli později bylo zjištěno, že si sám pomýšlel na carevnina miláčka, který byl bisexuál a údajně spolu měli techtle mechtle a že se mu vlastně hodilo se carevny zbavit), přišel s důležitou zprávou, že carevna se rozhodla všechny na hodinu z království vyhostit a že tajná akce s krytým názvem “promluva srdcí” proběhne už za 4 dny. A že on cítí, že by poddaní měli vše vědět, neb mají dobrá srdce a jemu přijde, že jim na království záleží daleko víc než jí. A vůbec, carevna je v područí temných sil a nic hezkého se od ní nemá očekávat.