Karibská ignorace

Sedím v krásné kavárničce s klimatizací a výhledem na hlavní Tulumskou třídu, která se stává každým rokem rušnějším. Tulum je vskutku bizarní místo. Často se sama sebe ptám, jak je možné, že jsme tady zakotvili.

Ale s kovidem to dává stále větší smysl. Tady jako by neexistoval. Nikdo se o něm nebaví, nikoho nezajímá, a snad na něj ani nikdo … Vypadá to tak, ačkoli to asi nebude skutečné. Ale realita je jaksi v úpadku. Snažím se ji pochopit, dohnat, poskládat v hlavě do celistvé skládanky, ale ona se mi rozpadá, proměňuje, uniká mi mezi prsty. Má mysl by se chtěla nabažit argumenty, fakta a názory, ale je to příliš roztříštěné, necelistvé a tak nějak úplně mimo mé osobní prožívání.

Nebezpečí a zkáza. Nákaza. Asi jsem si tím prošla. Nějaký divný stavy, virózy, únava. Asi. Prošla jsem si tím a nijak mě to nepoznamenalo, stejně tak jako nikoho z mých známých a přátel tady v Mexiku. Nemůžu té zákeřnosti přijít na kloub.

Mé zodpovědné já tomu někdy opravdu touží uvěřit, ale vzápětí naráží na karibskou realitu pohody a ignorace. Asi jsme prostě totální ignoranti. Možná nás ta ignorace chrání od zákeřnosti viru, který se přes ni nedokáže plně rozvinout, a tak to každý prostě vyleží jako běžnou chřipku…

Koukám na ulici a tam maminka s mimčem v šátku u prsa a dvěmi dalšími dcerami žonglují na červené na semaforu. Jsou z  Chiapasu. Ty nejchudší z místního polarizovaného světa. Každý den tak nějak přežívají. Malé holčičky okopčily triky od zcestovalých baťůžkářů a hipíků. Funguje jim to vcelku dobře.

Je mi jich líto, ale v jejich tvářích nenalézám utrpení ani smutek, ani stres. Ulice je jejich domovem a ony vypadají spokojeně. Doširoka rozevřený úsměv, jiskry v očích. Tento osud jim opravdu nepřeju, ale jaksi se zdá, že kontakt se surovým životem a potřeba přežití je zdravější volba, než se dusit pod rouškou, v betonových krychlích uzavřeni ve strachu.

Dopíjím svou kávičku, po dlouhé době jsem si dopřála tento rituál psaní.

Ptám se ženy na ulici, jestli se jí líbí pracovat na semaforu? A ona rozzářená, že je to skvělá práce a uživí její rodinu. Cítím velký obdiv a pokoru. Tulum je vskutku bizarní místo…