Co jsem se naučila v 2020

Co jsem se letos naučila?

Byl to skutečně převratný rok, na tom se asi všichni shodneme. Plný očekávání, napětí a výzev. Můj rok byl naplněný až po okraj. Nevešla by se už ani kapička navíc.

Teď, když se ohlížím, nacházím velká a těžká učení. Čelila jsem nejistotě, hledala svou vnitřní pravdu, kompas, který by mi pomohl se zorientovat v tom šrumci okolo.

Naučila jsem se, že i když já osobně nemám strach, nemohu tento pocit nijak přenést na ostatní a nemohu je ani soudit ani se nijak povyšovat. Naopak, nejlepší je naladit se na jejich stav a sladit svůj krok, aby se necítili tak zranitelní.

Naučila jsem se hodně o osobních hranicích a o svých základních potřebách. Měla jsem v sobě, a stále ještě mám, zmatek. Ale s intenzitou světového procesu nezbývá, než si najít vlastní odpovědi na otázky, které mě trápí. A nic moc vlastně nevím. Ani se po ničem nepídím. Nejvíc žasnu nad námi lidmi, jak můžeme prohlašovat, že jsme vyspělou civilizací? Důvodů, proč jí ještě nedokážeme být je tolik, že ani nemám sílu se je snažit nahlédnout, byla by to skutečně dlouhá reflexe.

Debaty o nepřeberných konspiračních teoriích, co se skutečně skrývá za světovou pandemií, mě začaly vysilovat, jednak i proto, že mi dnes přijde takřka nemožné dohledat na internetu relevantní informace. A to nemluvím o sociálních sítích, toť vesmír sám o sobě.

Na konci dlouhého hledání nacházím pouze jednu cestu. Je to cesta dovnitř, do ticha, kde vládne klid a pochopení. Uvnitř sebe mám vše, co potřebuji ke štěstí. A když otevřu oči, cítím vděčnost, vděčnost za život. Mé srdce je svobodné a může létat a s ním i já.

Přeji šťastný let rokem 2021