Komunita,  Mateřství,  Mexiko,  Tulum

Jako vlny v moři

Dny v komunitě plynou jako voda. Někdy pomalu a jemně, jindy spádem, narážejí na kameny a větve. Je nás hodně, okolo třiceti. Do toho školička a školka v plném rozkvětu. Chodím ráno zpívat Slunci a Zemi, hraju si na krávu a pak pochoduju s trpaslíkama po lese. Sbíráme poklady, někdy plaveme.

Je nás opravdu hodně. To se tak stane, když Kareen oznámí, že přijede rodina se šestiletou holčičkou a místo toho přijede rodina se šesti holčičkami. Ups. Ale jsou báječný. Holky jsou krásným příkladem přirozenosti a zdravé výchovy. Vychovávají se samy mezi sebou. Nebo spíš než vychovávají bych řekla inspirují. 

“Máte krásný děti,” říkám mamince, “takový autentický.” 

“Dívá se Kumba na televizi?”, ptá se mě ona. 

“Jo, občas mu pouštím videa, copak krteček, ale s Kareenem se dívá na superhrdiny, s tím já nesouhlasím.” 

“Já svým dětem nic takovýho neukazuju. Aby mohli být tím, kdo skutečně jsou. A nesnažily se napodobit něco nebo někoho jiného. Kumba hraje. Snaží se být jako superman.”

Mám slzy v očích. Hřebík na hlavičku. Kumba má z těch všech blbostí popletenou hlavu, ale není vše ztraceno. Jsem ráda, že to můžu aspoň uvidět.

Kumba měl s holkami problém. Přiřítilo se komando a vrhlo se na všechny hračky. To byl skandál. A tak se mu vytvořil počáteční odpor: “Tyhlety ne!”

Říkám mamince: “Kumba má tenhle vzorec. Když přijedou nový děti, který nezná, a začnou si bez skrupulí hrát s jeho věcma, cítí se nerespektovaný. Bylo by fajn, kdyby přinesly svoje hračky a sdílely je.”

A tak za chvíli přiběhne stádečko dívek s omalovánkama, puzzlema, rubikovou kostkou, skládačkama atd. Bylo toho tolik, až se nám zatočila hlava. A od té doby má Kumbi spoustu nových kámošek. Běhají spolu okolo, drží se za ruce a mlsají čokoládu. Podobně jako s japončíkama Yu a Jin, jeho nejlepšími kámoši, museli projít zkušebním obdobím, kde tekla nejedna slzička a teď spolu dovádí od večera do rána, domlouvají se lámanou anglo-špan-japončtinou a Kumba občas pronese: “Arigató.”

A lidé přijíždí k nám do komunity a zase odjíždí, stejně tak jako vlny v oceánu, nekonečný koloběh, nádech  a výdech.