Cesta k sobě

Měla jsem toho až nad hlavu. Starosti, odpovědnost za komunální kuchyň, školičku, extra projekty. Začala jsem cítit tíhu na hrudi. Být protivná. Tak říkám Kareenovi:

“Ty si na týden odfrčíš do Kostariky a já se tady z toho všeho s Kumbim zcvoknu. Potřebuju taky pauzu!”
“Tak proč si někam nevyrazíš, holky teď jedou na Holbox.”
“A kdy?”
“Zítra ráno vyráží.”

A tak jsem frnkla. Bez váhání a rozpaků, s trošičkou nejistoty. Kumba už má tři roky, je velkej kluk a dvě noci bez maminky mu určitě neuškodí. Naše první odloučení!! Po čtyřech letech (když počítám i pupík). Je to pro mě velký krok, skok do propasti svobody, která se přede mnou otevírá a já zírám, že ještě něco takového existuje.

Jsem volná! No jasně. Vždycky jsem byla, jsem a budu, ale upřímně, tohle je jiný, tohle je já sama za sebe celý den a noc bez závazků, bez zodpovědnosti…oooo

Je to cesta na ostrov. Je to cesta, kde začíná odloučení a Kumbova osobní pouť životem. Po pupeční šňůře, odstavení od prsa a začátku školičky, je tohle další level. Říkám si, jak mu asi bude beze mně. Jestli v noci bude plakat nebo bude ztracený…Ale nechávám ty myšlenky odejít, to mě se stýská, to já ho mám v hlavě při každém kroku, každé nádheře, kterou potkávám. Říkám si, kdyby tady byl se mnou Kumbi, to by se mu líbilo. Ale on tu není a tahle cesta vede ke mně a mému prožitku a konečně to začínám pomalu a nejistě chápat.

Cesta vyprahlá sluncem, ošlehaná větrem, prosolená a ryzí. Plná výzev a životodárné kokosové vody, která nás povzbuzuje na každém kroku. Jsem unavená po nocích strávených na rozpadlých matracích, doprovázených chrápáním a bzučením komárů. Jsem unavená po dnech bez jídla na kokosové dietě (já a partička frutariánů haha). Jsem unavená, ale je mi to šumák, protože moje bytost je naplněná. Je mi tak dobře, že štěstí prýští z každé mé buňky a rozlévá se do světa.

Vracím se domů po třech dnech uvolněná, naplněná a rozzářená. Asi nikdy nezapomenu Kumbovu tvář, když se opět konečně shledáme. Jsou to momenty čisté radosti, extáze, že jsme opět spolu. A to jsem nezmínila, že těch pár dní si Kumba ani nepobrečel, ani se po mně neptal.