Casa Kata

Dům Katy je bytost sama o sobě.

Otevřený dvoupatrový prostor postavený z naplaveného dříví, plný stočených větví, mušlí a kamenů s travnatou zahradou sbíhající k moři, s kokosovými palmami, slepicemi, psy a koněm, kteří všichni pronásledují Katu na každém kroku, nikdy však do domu.

Kata, oslavila se mnou narozeniny, já 29, ona 62. Vypadá na 50, nezastaví se tak jako její pusa malující nejpraštěnější příběhy ze života, Kata je stále obklopená mlaďochy. Taky je cool, jako většina lidí ve Svaté Tereze, ale jinak. Běhá, medituje, joguje, cválá po pláži na koni, ale její nespoutanost a obří milující srdce vykouzlily tu malou bublinu ráje.

Kata se tetelí radostí, že jsme přijeli. Dala nám, partě hipíků, k dispozici obří pozemek pár metrů od domu s odvěkými stromy, říčkou, rozpadlým stavením, 20 kroků na pláž.

Prostor ožívá, čistíme les, stavíme teepee, věšíme lapače snů. Kata přijíždí den co den na koni, zásobuje nás pitnou vodou, bylinami, optimismem, říká:

„Tohle místo bylo dlouho opuštěné, navracíte mu tep do žil. Juan Carlos, který mi před smrtí část pozemku odkázal, je tu všude rozprášen a já cítím jeho radost a vděčnost. Poprvé jsem ho potkala před 16 lety, když jsem sháněla pozemek ke koupi a tady všude byla jen džungle. Stopuju a on na motorce, že mě vezme na úplňkovou párty v lese, a pak jede jak šílený po pěšině v noci, přes kořeny, smykne to přímo mezi aloe vera trnitýma rostlinama a já zuřím, kůži rozedranou, jakej je to machýrek a debil. No a pak jsme se stali nejlepšími přáteli. Po jeho smrti se mi svěřil Diego, náš přítel gay, který byl dříve milencem Juana Carlose, než se Juan zamiloval do bláznivé herečky, se kterou se pak oženil. A tak se mi tedy svěřil Diego, že prý jednou hráli karty s Juanem Carlosem a dalšími o to, kdo se se mnou ožení a vyhrál Diego. To tehdy ještě byl ministrem dopravy a do politiky by se mu žena hodila. Já protestovala a on na to říká:

„Hele, jseš rakušanka a dřív nebo později tě o ten tvůj malý ráj na pláži připraví. Takhle budeš mít Kostarický papíry a já pohlednou ženu.“

A tak jsme se vzali. Párkrát jsem ho doprovodila na mecheche velkých ryb, on mě šeptal zhýralosti do ouška a měli jsme prču.“ 

Kata má milión příběhů na libovolné téma, má dědičnou dysfunkci, trpí nedostatkem červených krvinek, který zapříčiňuje ztrátu paměti. Cítím, že vyprávění příběhů jí prospívá, procvičuje paměť a potutelně se usmívá:

„Já umřu bezbolestně, krásná a vitální, s hlavou prázdnou, s hravostí a nevinností dítěte. Horší to bude pro mé přátele.“

Kata miluje moje lapače a já miluju ji, a tak jí nosím každý den jeden do domu, do zahrady, na pláž. Houpají se ve větru pavučinky dětských snů.