Santuario

Santuario Huishtín nás přivítalo horkými výpary z řeky. Vlhkost ovzduší a vedro byly dokonalou kombinací k oblouznění. Enrique nám přišel vstříc a přátelsky nám podal ruku. Tak toť ten velký šaman, mužík okolo padesátky, menší podsadité postavy. Jeho tvář byla klidná a vlídná. 

“Vítám vás, přátelé. Toto místo je teď vaším domovem. Večer nás čeká medicína.” 

Nu, proč otálet, na pobyt máme jen týden.

…

Když přicházel podvečer, čas jako by se zastavil. Ticho před bouří, mrtvá hodina. Nehnul se ani lístek, jen šoupání nohou z povzdálí prozrazovalo, že svět ještě neskončil. Ještě pár minut, možná půl hodiny, a celá džungle ožije noční symfonií. Ale teď jen to ticho a klid.

Enrique se přemisťoval pomalu z kuchyně k ohništi, aby zkontroloval, zda oheň nevyhasl. Udržoval plamen od rána. V kotli to bublalo a sem tam bylo slyšet i broukání, to aby medicína nasála správný záměr. Enrique tiše doufal, že jsou mu duchové lesa nakloněni. Ten den měl obzvlášť pocit, že hodina před setměním je nekonečná.

Oheň tiše dohoříval. Enrique přiložil několik velkých suchých polen a usedl na kmen stromu. Jemné praskání dřeva a světlo plamenů mu dávaly naději. Zadíval se do prázdna a jeho mysl se dala na cestu zákoutími paměti. Vzpomínal na dětství, když mu rodiče poprvé vysvětlili, že to, co se mu v noci zdá, jsou ve skutečnosti vize. Taky mu řekli, že je jednoho dne bude muset následovat, protože mu ukazují jeho poslání. Magické místo v pralese, kde horká řeka dýchá do krajiny výpary a tisícileté stromy prorůstají liány a mech. Místo, které se mu posléze zjevilo ve vizi v den, když dosáhl plnoletosti a on se rozhodl, že se ho vydá hledat. Putoval daleko, opustil rodnou zemi, své předky. Musel se vydat hluboko do pralesa, kam žádný člověk před ním nevkročil. Ačkoli mu všichni zarputile tvrdili,  že se horká řeka nejspíš nachází někde jinde nebo že neexistuje, Enrique  jednoho dne stanul na místě, které ho tak dlouho volalo. Zůstal tam několik dní sám, jen s mačetou a hamakem, nasával léčivé výpary a naslouchal duchům. Když se tam za měsíc vrátil začal stavět první chýši santuaria a užívat medicínu lesa…Jeho přemýšlení náhle přerušily rázné kroky. Enrique se vytrhl z cesty do minulosti a uvědomil si, že celá džungle už tepe v rytmu rozličných zvuků. Přichází noc a s ní i my.

„Zdravím, přátelé, vítejte.“ 

Ticho vystřídal šelest nočního života, všichni příchozí jsme však udržovali mlčení, nechtěli jsme se připravit o tak vzácné chvíle.