Enrique vypráví

„Enrique,“ vyzvala jsem ho, „vyprávěj o mocných kuranderos.“ 

Enrique si povzdechl.

„Máš na mysli tzv. curiosos z dávných dob, zvídavý bytosti, kteří se proměňovali v říční stvoření, nořili se do kalných vod a kráčeli kilometry pod hladinou, aby se opět vynořili bez jediné kapičky vody v cílovém místě. Někteří se dokonce po dně přemisťovali pomocí zvláštních vozidel. Vlastnili plovoucí ostrovy, na kterých z rostlinných podloží vyrůstaly obří stromy, a pod nimiž se to ve vodě hemžilo hady, prastarými rybami, delfíny.“

Enriqueho oči se zabodávaly do ohně a prostupovaly plameny, jakoby z nich četly všechnu pravdu světa. Najednou se na mě opět zadíval. 

„Plavil jsem se na takovém ostrově, když mi bylo 12 let. Vzali mě tam kuranderos, kterých jsme měli v rodině požehnaně. Já jsem byl ale ze všech sourozenců a bratranců jediný, kdo se vydal na cestu šamana, za poznáním všech tajů přírody. A je to taky to jediný, co znám.“

Enrique se na chvíli odmlčel a pak pokračoval. 

„Mocní šamani žijí ještě dnes hluboko v pralese ve společenství nekontaktovaných kmenů. Drží nad prostorem ochranu, své vědění střeží, je to posvátné tajemství předávané v rámci klanu, které si jednou poslední z nich vezme do hrobu.“

Enrique větví prohrábl plápolající oheň. Byl jediný z přítomných, kdo rozuměl tajům vesmíru. Jeho moudrost byla prostá, o to silněji se všech dotýkala. 

Zahleděl se mým směrem a jeho slova proplouvala mojí hlavou, jež měla tendenci zpochybnit informace, pak prostupovala tělem a v srdci rezonovala, až jsem cítila, jak mi celá hruď poskakovala blahem. Sama v sobě jsem přemítala: Jsem ještě schopná docenit takové sdílení nebo tato poznání vyhnijou na smetišti racionální selekce? V šamanových očích se lesknul život se všemi mysterii přiživovanými silnou vírou. I já chtěla věřit. Cítila jsem to někde uvnitř, na místě, kam dráty mého počítače ještě nedosáhly, tam, kde se nacházela odvěká podstata člověka hluboce respektující matku zemi.

Když se oční kontakt přerušil a já pohlédla do očí tiše naslouchajících přátel, spojení bylo to tam. Zpět do hlavy a překládat, vhodně vybraná slova zabalená do komunikačního kódu zápaďáků. Prý mám překládat po větách, aby se mohli na šamana lépe napojit. Snažím se Enriqueho vyrušit na konci každého uceleného příběhu. Cítím, jak on sám se noří do vyprávění, silně gestikuluje, napojuje se na zdroj informací podpořený vlastními vzpomínkami. Jak bych mohla trhat tuhle nitku na kousky? K čemu? Kouzlo okamžiku by bylo to tam a ne jen já, ale všichni by byli ochuzení o další dimenzi té posvátné chvíle.